Splněný sen? Geniální 17letý hudebník to rozjíždí ve slovenském Komárnu
Představte si, že jste rodičem čtyřletého dítěte, které koncertuje, má svoji hudební skupinu a komponuje jazzové skladby. V pěti letech začne studovat na konzervatoři a o pár let později vydá první desku. Zdá se vám to neuvěřitelné? To je případ slovenského bubeníka Davida Hodka z Komárna. Dnes je mu 17 let, patří mezi nejtalentovanější muzikanty na světě a chystá se na studia v Americe.
David Hodek trénuje na bicí denně. Začal, když mu byly tři roky. Otec mu tehdy pustil videonahrávku skupiny Earth, Wind & Fire a malého Davida tehdy zaujal bubeník. „Od rána do večera nedělal nic jiného, jen se dokola díval na video,“ popisuje Davidův otec.
„Začal jsem hrát na hrnce u babičky v kuchyni,“ vzpomíná David. „Ve čtyřech letech jsem dostal první dětské bubny. To jsem už začal normálně cvičit, měl jsem koncerty i kapelu.“
Jak se starší lidé tvářili, když na pódium dorazil malý kluk a sedl si za bicí? „Usmívali se. Určitě to bylo roztomilé, ale od té doby mě stejně nevíc ze všeho baví hra na bicí. A asi to tak bude navždy,“ uvažuje David Hodek.
Dostane se 17letý talent do Ameriky?
Už během mateřské školy vystudoval David hudební konzervatoř v Budapešti. „Studoval jsem tam dva roky, když mi bylo pět a šest let,“ přikyvuje. A kdy vydal první desku? „Asi v roce 2010?“ snaží si vzpomenout.
„Byl zlatý a na bubny mu to šlo. Když hrál, nikdy to nebylo otravné. Vyrůstáme spolu s ním a máme vztah k bicím, takže to pro nás není zátěž,“ komentuje každodenní trénink Davidova matka. „Má velký sen – studovat a možná i působit v Americe. Už od dětství zdůrazňuje, že chce za oceán,“ dodává.
„Odmalička po tom toužím,“ přitakává David. „Vypadá to, že teď už je to dost blízko a dalo by se to i zrealizovat,“ doufá 17letý talent, zatímco jeho otec listuje časopisy a novinami, ve kterých se o nadějném bubeníkovi psalo.
Ani profesionalita vás neuživí, krčí rameny Davidův otec
Amerika je Davidovým velkým snem. Věří, že tam ještě rozšíří své hudební obzory. „Jde o muzikantské prostředí, to je největší škola. Nejen lektor, ale i prostředí,“ nastiňuje.
„Mám rád rytmus,“ uznává David. Hraje sice s těmi nejlepšími jazzmany, ale zatím ho to neuživí a dotují ho pořád rodiče. „Děláte něco profesionálně, přesto máte finanční problémy,“ krčí rameny Davidův otec.
Jenže David si jde dál za svým snem. „Bubeník je v kapele hodně důležitý,“ uvažuje. „Můžete mít dobrého klavíristu nebo saxofonistu, ale všechno to stojí na bubeníkovi.“
