Staré zápisníky nalezené v Kongu pomohly rozluštit, jak prales reaguje na změny klimatu

Píše o tom server britského listu Guardian.

Hufkens z univerzity v belgickém Gentu, začal svůj výzkum na konžské základně před pěti lety. Chtěl tam umístit nejmodernější monitorovací stanici, která dokáže měřit, jak rostliny v průběhu života reagují na změnu klimatu. Podobná zařízení se používají ke studiu lesů v Severní Americe, Evropě a na několika málo místech v Amazonii.

Pralesy jako ten konžský jsou lakmusovým papírkem míry globálního oteplování. Vegetace je schopná vstřebat čtvrtinu oxidu uhličitého, který vypustí do ovzduší výfuky aut a tovární komíny. Vědci se domnívají, že většinu oxidu uhličitého pohltí právě tropické deštné pralesy. Jenže jak ukázaly výzkumy, oxid uhličitý se v atmosféře hromadí stále rychleji a růst globální teploty deštné pralesy ohrožuje.

Zlatý důl. Ale jak ho vytěžit?

Vědci se teď snaží zjistit, jak vegetace reaguje na změny srážek. Konžský prales, druhý nejrozsáhlejší po Amazonském, je pro výzkumníky těžký oříšek. Špatná infrastruktura, nestabilní vlády a občanská válka znemožnily systematický výzkum. Jenže konžský prales je mimořádně důležitý pro výzkum i proto, že vysychá a nikdo neví, jak se bude příroda chovat v sušším klimatu, píše britský server.

Biolog Koen Hufkens instaloval s pověřením vědeckého týmu v konžském pralese první měřicí přístroje, které dokáží sledovat reakce rostlin na oteplování. Jenže financování projektu je časově omezené, proto Hufkens začal hledat jiné způsoby, jak sledovat přizpůsobování vegetace. Pak se od kolegy doslechl o zapomenutých sešitech s poznámkami na vědecké stanici Yangambi.

Yangambi Institute on #Congo River 6 hours' boat from Kisangani & its 120 years old archives today provide #climatechange knowledge #dkgreen pic.twitter.com/1EMUKA5Tdr

— Frode Kirk (@frode_kirk) September 23, 2017

V roce 2013 se proto Hufkens vydal do Konga, aby okopíroval zápisky a výroční knihy. Přijel právě včas. Na bývalé vědecké stanici se propadla střecha a dokumenty byly poničené deštěm. Hufkensovu radost to ale nezkalilo.

Nalezl sbírku týdenních pozorování asi dvou tisíc stromů z let 1937 až 1958 s údaji o tom, jak kvetly, plodily a shazovaly listy. Byl to skutečný poklad, jenže to mělo háček. Rukopisy se nedaly digitalizovat pro statistickou analýzu. Sto tisíc záznamů bylo potřeba nejprve přepsat do počítače.

Armáda dobrovolníků

Národní park Garamba v Demokratické republice Kongo|foto: Nuria Ortega

Hufkens odhadl, že by mu práce zabrala celé roky, ale tolik času neměl. Proto v roce 2015 využil webovou stránku, která shromažďuje kontakty na dobrovolníky, kteří pomáhají vědcům s důležitými, ale jednotvárnými úkoly.

V minulosti už dobrovolníci, kterých databáze čítá asi 1,5 milionu, pomohli klasifikovat galaxie, přepisovat staré lodní deníky nebo identifikovat velryby podle jejich ocasních ploutví. Tentokrát dostali za úkol přepsat údaje z naskenovaných zápisků do formy, se kterou by mohl Hufkens dál pracovat.

Celkem se zapojilo na osm tisíc nadšenců, kteří v průměru pracovali asi 90 vteřin, čili zřejmě cestou autobusem do práce nebo během televizních reklam. Anonymní pomocníci vykonali činnost, která odpovídá třem rokům práce na plný úvazek. Hufkens nechal každý sken zpracovat desetkrát od deseti různých dobrovolníků. Sice tím znásobil množství práce, zároveň ale snížil pravděpodobnost chyby téměř na nulu.

Tým virtuálních dobrovolníků dokončil svou práci letos na jaře, od té doby Hufkens porovnává chování stromů s yangambskými záznamy o počasí. Další dobrou zprávou je to, že Evropská unie nedávno schválila finance na dlouhodobé měření reakcí rostlin na změnu klimatu přímo v Yangambi.

Vědcům bude trvat roky, než nasbírají dostatek dat, aby mohli dojít k nějakým závěrům, nicméně dobrovolníci Hufkensovi pomohli přiblížit se k momentu, kdy bude moct předpovědět budoucnost konžského pralesa, uzavírá server britského Guardianu.