Svatopluk Holec: O stromech a úctě k nim

Už v pohanské době lidé uctívali nejen božstvo úrody, blesku, deště či studánek, ale měli také své posvátné stromy. Tušili, že stromy jsou největší, nejvyšší a nejdéle žijící organismy na Zemi. Vždyť i stromy s nejkratší životností - kupříkladu břízy či vrby - se běžně dožívají jednoho sta let! Nejstarší známé stromy - vysokohorské borovice osinaté v Kalifornii - jsou staré přes 4.700 let. Jiné, například tamtéž rostoucí sekvojovce obrovské nebo australské eukalypty, mohou co do výšky úspěšně soupeřit třeba s věží plzeňského bartolomějského chrámu.

Strom je vždycky něco velebného, ať už roste jako solitér v parku, v řadě v aleji nebo v lese. Kdo viděl třeba modře kvetoucí paulovnii plstnatou (i v Plzni máme jeden exemplář), sotva na ten zážitek zapomene. Ale: každý strom je krásný - pokud ho ovšem necháme růst!

Bylo mi opravdu líto, když jsem nedávno sledoval kácení nemocné lípy na jedné z plzeňských ulic. Nápor znečistění nejrůznějšího původu "slovanská lípa" prostě nesnese a musí být nahrazována odolnější, nejednou nepůvodní dřevinou - kupříkladu katalpou. Potud je vše v pořádku právě tak, jako když se kácí v lese stromy, které už dospěly do mýtného věku. Horší už je, když se stromy kácí předčasně, protože majitel lesa se obává, že by se jejich dospělosti třeba ani nedožil - a peníze chce mít za každou cenu. Ostatně i celý problém Šumavy začal, když její tehdejší vlastníci místo původního jedlobukového porostu vysázeli smrčiny, protože ty dorůstají a tedy příjem zaručují dřív! A to už nemluvím o případech, kdy se prostě kus lesa, dokonce za bílého dne, prostě pokácí a ukradne. I malí zlodějíčci vánočních stromků tady mají svůj, byť malý, podíl.

Říkávalo se kdysi: Muž má zplodit syna, postavit dům a zasadit strom. Některé, možná právě z těchto stromů, se zachovaly po staletí. V nejedné obci - Plzeň nevyjímaje - byla v roce 1918 vysazena lípa svobody. Ve Vroutku třeba mají "Pyškovu lípu", vynikajícím západočeským botanikem objevenou a určenou lípu kavkazskou, jejíž semena tam zřejmě přivezl nějaký náš ruský legionář po první světové válce. Památkově chráněných stromů máme i v našem kraji několik desítek.

I mlynář v Jiráskově Lucerně bránil svou staletou lípu. Měli bychom ho následovat. Vždyť strom, i když neumí mluvit, vydává svědectví o tom, co bylo před námi i co bude po nás, a také o tom, jak jsme se k němu chovali. Strom si opravdu zasluhuje naši úctu. I nám se to vyplatí!