SvětOběžník: Úskalí afrických demokracií

Demokracie zdaleka není tak univerzální státní zřízení, jak by si její stoupenci přáli. Takzvaný vývoz demokracie, jak se ukazuje v poslední době intenzivně zejména na Blízkém východě, také příliš nefunguje. A platí to i v případě Afriky, která proslula tvrdými a krvavými diktaturami i zločiny proti lidskosti, které se schovávaly za zástěrku formálních demokratických procesů.

„Africké státy jsou velmi mladé a byly de facto uměle vytvořeny. Ten samotný proces, který v Evropě trval stovky let a vyžádal si miliony mrtvých a koneckonců i dvě světové války, tak ten byl v Africe tak nějak přeskočen. Nebo minimálně dramaticky zúžen,” připomíná Jan Záhořík důvod, který lze najít za většinou problémů afrických států. “Když v 50. letech docházelo k dekolonizaci, tak ve většině afrických států neexistovaly žádné vzdělané elity, které by byly přirozenými vůdci národa. A navíc samotné koloniální režimy byly v podstatě nedemokratické,” dodává se smutným úsměvem afrikanista z plzeňského Centra afrických studií.

Ustavení autoritářských režimů ale pomohlo velkou měrou i studenoválečné soupeření, které v době dekolonizace probíhalo obzvlášt silně právě v Africe.

Co konkrétně studená válka pro Afriku znamenala a existuje dnes něco jako „africká demokracie”? O tom všem hovoří v zatím posledním africkém SvětOběžníku Jan Záhořík. Rozhovor s ním si můžete poslechnout zde: