Téměř 170 let ležel smotaný na půdě, dnes už největší obraz sv. Václava visí v opavském kostele
Celonárodní oslavy Dnů evropského dědictví nabídli v Opavě mimořádnou událost. Pořadatelé v jenom z opavských kostelů odhalili největší obraz svatého Václava na světě. Osmimetrové plátno z 19. století přitom dlouho leželo bez povšimnutí na půdě kroměřížského zámku a zasloužené pozornosti se dočká až teď, po skoro 170 letech.
Opavský kostel má pro největší obraz svatého Václava na světě ideální předpoklady – stropy jsou tu vysoké, takže se sem osmimetrová olejomalba bez problémů vejde. Obří plátno odpočívalo poslední rok v ateliéru manželů Bergerových.
„Je to největší obraz svatého Václava na světě, největší obraz, který se nachází na Moravě a vůbec jeden z největších obrazů v České republice. Rozměry má 8,5 metru na 490 centimetrů,“ upřesňuje Šárka Bergerová.
Instalaci obřích rámů pro největší obraz svatého Václava na světě sledovala redaktorka Kateřina Daňková
Prostor na rozvinutí obrazu v ateliéru neměli, místo ale našli v jednom nedokončeném vesnickém sále. V kostele svatého Václava má obraz dva rámy.
„Hlavní konstrukci jsme stavěli asi týden. Bylo to o to náročnější, že sem nemohla vjet žádná technika. Veškerá konstrukce o třinácti metrech byla postavená ručně,“ říká Ondřej Tůma, který na celou instalaci dohlížel.
„Obraz byl polámaný, velice špinavý a byly v něm trhliny. Jeho osud je velmi pohnutý a tomu odpovídá i míra jeho zničení. Obraz byl namalovaný v roce 1844, shodou všelijakých nepříznivých okolností nebyl nikdy vystaven, ocitl se na půdě rezidence olomouckého arcibiskupství a také na kroměřížském zámku. Byl tam téměř 170 let zapomenutý,“ vysvětluje Bergerová.
Výjev, který měl původně zdobit oltář olomouckého dómu, se totiž nelíbil samotnému arcibiskupovi, doplňuje příběh osmimetrového obrazu historička Hana Šústková:
„Obraz vznikl na zakázku olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Sommerau-Beckha. Ten zadal významnému představiteli rakouského biedermaieru Antonu Petterovi zhotovení monumentálního plátna, který měl zobrazovat výjev ze života svatého Václava, jeho zavraždění."
"Petter to pojal kompozičně, na svou dobu velmi netradičně, a proto narazil. Arcibiskupovi se především nelíbilo, že postava bratrovraha Boleslava je příliš v popředí a dále také chyběla svatozář nad hlavou Václava.“
Začínají Dny evropského dědictví, otevře se víc než tisíc zajímavých míst
Číst článek
Šestileté úsilí Antona Pettera tak přišlo vniveč. Rozměrný obraz se podařilo zachránit až díky iniciativě arcibiskupa Jana Graubnera, olomouckých muzejníků a šéfa vítkovického holdingu Jana Světlíka, který zafinancoval nejnutnější úpravy. Zbytek restaurátorských prací pak pokryly peníze z veřejné sbírky.
Po 170 letech se tak obraz dočkal konečně důstojného místa a na příštích 10 let ozdobí odsvěcený kostel svatého Václava. A možná se nakonec vrátí i do Olomouce.
