Thomas Kulidakis: Evropa, obr bohatý a slabý zároveň

22. červen 2017

V Bruselu dnes začalo další setkání členských států. Na summitu, jak se tradičně hezky česky schůzce evropských státníků a unijních institucí říká, budou na programu zásadní věci. Jedna z nich je spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany.

Přibližně před dvěma týdny vyšel v americkém deníku Wall Street Journal společný článek dvou evropských politiků. Český premiér Bohuslav Sobotka a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v něm argumentovali, že nastal čas k prohloubení spolupráce v oblasti obrany mezi členskými státy Evropské unie.

De facto by se jednalo o krok vedoucí za hranice současné společné bezpečnostní a obranné politiky i společných Battlegroups. Ruku v ruce se zvýšenou spoluprací by se měly také zvýšit výdaje na obranu.

Argumentace obou evropských politiků spočívala v následujících tvrzeních. V Evropě samotné nebo za jejími hranicemi se nacházejí lidé a síly, které si přejí způsobit na evropském kontinentu chaos, válku a násilí. Evropská unie využívá takzvané měkké síly, tedy obchodu, rozvojové pomoci a dalších diplomatických prostředků, aby stabilizovala regiony k ní přiléhající.

Na summitu v Bruselu bude na programu spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany

To je ale málo, protože potřebuje také výraznou vojenskou moc. Která by se doplňovala se Severoatlantickou aliancí, ale činila Evropu nezávislejší na ochraně zaoceánského amerického jestřába. Ten může mít a často i má své vlastní zájmy, ne nezbytně se plně slučující se zájmy evropskými.

Mílový krok k vícerychlostní Evropě

V tomto ohledu je skutečně na pováženou, že Evropská unie s výjimkou Velké Británie v průměru utratila jen 1,32 procenta ze svého rozpočtu na obranu. Což je polovina amerických výdajů na obranu. Stejně je částka mizivá ve srovnání s pěti procenty vydávanými Ruskem nebo obrovskými výdaji na obranu Číny.

Je také na pováženou existence 178 různých zbrojních systémů ve srovnání s třiceti, které jsou v USA. V Evropě existuje také více výrobců vrtulníků než vlád, které je mohou koupit, pokračovali Juncker se Sobotkou v argumentaci. Zakončili, že koordinací výdajů na obranu by bylo možné ušetřit 25 až sto miliard eur.

Logo

Výše zmíněná čísla by měla vést k vážnému zamyšlení. Obzvláště ve světě, kde Evropa je známá jako ekonomický obr stojící na hliněných nohou. Je nebezpečné být bohatý a slabý zároveň. Když přitom součet síly jednotlivých členských zemí dává jednu z vojensky největších sil na světě.

Dalo by se tedy určitě souhlasit s tvrzením, že společná evropská armáda by leccos vyřešila. Pokud by se jedna země mohla soustředit pouze na tanky, druhá na letectvo, třetí třeba na námořní síly a čtvrtá na chemiky, a pak bojovat společně, měla by Evropská unie výhodu, co do rozsahu i specializace.

Jenže do té doby, než bude v unii překonaná jedna zásadní krize, která je matkou krizí ostatních, zůstane vše pravděpodobně jenom sen. Krize, o které mluvím, je krize důvěry. Dokud se v ochotě kdykoliv bojovat i na opačné straně Evropy nebudou moci například Portugalci plně spolehnout na Poláky, Italové na Estonce a třeba Češi na Rakušany, vše zůstane jen idealizovaným snem.

A v tomto ohledu bude i případné fungování ohlášeného unijního obranného fondu na společný vojenský výzkum a rozvoj úspěch. Byť podle všech signálů Francie a Německo, které doposud blokovala především Velká Británie, hodlají navrhnout užší spolupráci v obraně těm zemím, které projeví zájem.

V tom případě by se jednalo o další mílový krok k vícerychlostní Evropě. Na nás pak bude, zdali se budeme chtít přidat také.

autor: thk
Spustit audio