Thomas Kulidakis: Pro Katalánsko jsou předčasné volby nejlepším řešením
Poslední říjnové pondělí napovědělo o budoucnosti Katalánska možná více, než nedávné demonstrace zastánců a odpůrců odtržení regionu od zbytku Španělska. Množství lidí na veřejných shromážděních jedné i druhé strany svědčí o rozpolcenosti společnosti.
Chování místních policistů i odvolaných katalánských politiků ale napovídá mnohé o jejich skutečném odhodlání pokračovat v souboji s centrální vládou za pomoci kroků odporujících federální ústavě a zákonům.
Z regionální vlády se do zaměstnání dostavilo pouze několik politiků. Z nich nejvýznamnějšími se zdají ministr pro územní rozvoj a generální tajemník ministerstva vnitra. Oba se ale dlouho ve své kanceláři neohřáli, protože po upozornění na hrozící trestní postih zase odešli.
Podobně na tom je také samotný šéf regionálních separatistů Carles Puidgemont. Který sice uveřejnil fotku s výhledem z okna své kanceláře, ale v budově samotné ho prý nikdo neviděl ani nenašel.
Na celé situaci je důležité, že ostrahu budov místní samosprávy, doprovod odvolaným do jejich kanceláří pro osobní věci i udržování veřejného pořádku vykonává místní policie. Ta se podle nejčerstvějších informací zavázala k dodržování zákonnosti a neutrality. Tudíž síla, která by mohla vést účinný ozbrojený odpor, se k vyhrocení sporu zatím nemá.
Není se také co divit, neboť ve Španělsku je stále živá vzpomínka na občanskou válku ve 30. letech minulého století. Rozpoutání jejího opakování, nebo jen násilí ji připomínající, si evidentně nikdo přičíst nechce.
Další argumenty pro odtržení?
Taková politická síla by se totiž nejen zapsala do dějin Evropy 21. století neblahým způsobem, ale také by logicky musela ztratit podporu voličů. Protože jedna věc je schvalovat rezoluce o nezávislosti a pořádat zakázaná referenda, druhá věc je přímý organizovaný ozbrojený boj proti centrální vládě vedený silami, které se snaží vypadat jako nenásilní revolucionáři. Neozbrojený odpor neboli občanská neposlušnost je totiž přístup k centrální moci, ke kterému stoupence odtržení Carles Puidgemont vyzval.
Případ víkendového útoku na vysílání veřejnoprávního rozhlasu z Madridu ovšem ukázal, že radikálové si mohou celou situaci jako vždy vyložit po svém. Útok na stanici, z níž zní pouze katalánština, je přisuzovaný pravicovým radikálům. Kteří si zřejmě rozbité výlohy vykládají jako vhodný argument vůči separatistům. Průběh pondělí, které se zatím obešlo bez výrazných excesů, ale svědčí o omylu militantních extremistů.
Spor mezi katalánskými separatisty a španělskou centrální vládou ovšem směřuje pomalu ale jistě k nejlepšímu řešení. Tím jsou předčasné volby vyhlášené na 21. prosince, jejichž hlavním tématem bude stěží něco jiného než právě otázka budoucnosti Katalánska.
V následujících deseti týdnech tedy budeme - doufejme - svědky civilizované nenásilné poziční hry, kdy se jedna i druhá strana bude obyvatele Katalánska snažit přesvědčit o své pravdě.
Největší otázka ale zní, jaké argumenty nyní stoupenci odtržení budou používat. Bez mezinárodní podpory, výhledu na členství v Evropské unii, po němž podle svých slov touží a s odcházejícími společnostmi je asi stěží může čekat jiná než obtížná předvolební kampaň.
Největší šancí separatistů se zdá možnost, že by se Madrid uchýlil k nevyprokovanému násilí nebo separatistům znemožnil účast v nadcházejících volbách. K čemuž zatím nedošlo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
