Tomáš Klvaňa: Zabij, nebo budeš zabit. Co si může a má dovolit demokratický stát?

21. únor 2018

Je morální, aby stát zabíjel své nepřátele cílenými atentáty? S tím, jak se zdokonaluje práce výzvědných služeb pomocí digitálních technologií, dronů a dalších dřív netušených prostředků, nabývá tato otázka na větší naléhavosti.

Do diskuze před několika dny přispěl Ronen Bergman, izraelský novinář listu Jediot Achronot, který vydal poutavou knihu s názvem Rise and Kill First, čili Povstaň a zabij jako první. Jde o tajnou historii cílených atentátů ze strany Izraele. Název odkazuje na Talmud, v němž se praví: „Přichází-li tě někdo zabít, povstaň a zabij ho ty.“

Bergman se dlouhodobě věnuje otázkám národní bezpečnosti a loni vzbudil rozruch informací, že po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem varovala americká špionážní komunita tu izraelskou, aby přestala s Američany sdílet citlivé informace, neboť by se prostřednictvím Trumpových lidí mohly dostat k Rusům.

Znělo to neuvěřitelně. A realita „předčila“ očekávání. Jak známo, Trump později vyzradil ruskému ministru zahraničí Lavrovovi tajné informace bez souhlasu Izraelců. Bergman v knize potvrzuje, že nešlo o žádné podružnosti, ale o informace toho nejtajnějšího a nejcitlivějšího charakteru.

Morálně správné řešení?

Logo

Kniha samotná líčí podrobnosti mnoha dramatických situací z dějin moderního izraelského státu. Nejvíc pozornosti vzbudily ty o snaze zabít Jásira Arafata, palestinského lídra, ještě v 80. letech. V říjnu 1982 vydal náčelník generálního štábu Rafael Eitan rozkaz sestřelit nákladní letadlo, letící z Atén do Káhiry, neboť v něm měl být Arafat.

Izraelské stíhačky už byly ve vzduchu, ale šéf letectva David Ivry váhal, něco se mu nezdálo. Nakonec měl pravdu. Na palubě sice opravdu Arafat seděl, ale byl to Jásirův bratr, šéf palestinského Červeného půlměsíce, s třiceti zraněnými dětmi. Ke katastrofě nedošlo jen proto, že šéf letectva odolal tlaku nadřízených.

Nedošlo také k několika válečným zločinům, neboť vojáci, či zaměstnanci špionážní komunity, buď v několika případech přímo odmítli útočit na civilní arabské, či palestinské cíle, včetně útoku na civilní dopravní letadla, nebo politickým činitelům záměrně podávali zkreslené informace, aby nepřišel rozkaz zaútočit. Byly to výjimky, Izrael obecně dělá všechno proto, aby se vyhnul civilním obětem.

Je zajímavé, že skoro všichni bývalí šéfové izraelských zpravodajských služeb dnes cílené atentáty jako taktiku odmítají. Problémem je paradoxně jejich taktická úspěšnost. Politici si zvykli, že řeší krátkodobý bezpečnostní problém a necítí tlak věnovat se strategickému, dlouhodobému řešení, kterým může být jen trvalá politická dohoda.

Tomáš Klvaňa

To, že něco je technicky možné a relativně snadné, ještě neznamená, že je to také dlouhodobě chytré řešení; natožpak morálně správné.

Autor je hostujícím profesorem New York University Prague

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.