U Ringhofferů se nikdy nestávkovalo, připomíná úspěchy slavného podnikatelského rodu historik

„Jedná se o rodinnou firmu, která udržela své podnikání po pět generací v Praze a v Kamenici,“ popsal historik jeden z hlavních přínosů rodiny Ringhofferů.

Pro založení celého podnikatelského úspěchu rodinného klanu Ringhofferů byl zásadní příchod mladého Franze jako vyučeného tovaryše z Vídně do Prahy. „Zde získává možnost obživy jako mistr kotlářské dílny v Platnéřské ulici.“

„Tepal různé měděné zboží, nejdříve pro domácnost, pak se mu výroba rozrůstala. S rozvojem pivovarnictví a cukrovarnictví začal vyrábět velké varné pánve z mědi.“

„Sotva dvacetiletý Ringhoffer podnikl kavalírskou cestu po evropských fabrikách. Chtěl vidět provoz na vlastní oči. A tak prošel pruské fabriky, odjel do Anglie, kde ho hlavně uchvátil ten neobyčejný dopravní ruch. To vám naprosto promění obzor a způsob myšlení.“

Jako tovaryš byl vázán na cech, ale brzy mladý Ringhoffer pochopil, že pro rozšíření své působnosti potřebuje tovární povolení. „A to už je kapitalismus, který začíná Ringhoffer provozovat, a to před rokem 1848.“

„K tomu je vlastně donucen okolnostmi. Pražské dílny nevyhovují poptávce a sousedé dílen si stěžují na hluk. Takže Ringhoffer nakonec odkoupí pozemky na Smíchově, uprostřed rodícího se města, a na těchto třech hektarech mezi dnešní Plzeňskou a Kartouzskou ulicí postaví svou vagónku, ve které začne vyrábět koncem roku 1852.“

Ringhofferovi byli připraveni i kapitálově. „Jde o rodinu, která počítala své zisky v desetitisících zlatých, což je obrovský kapitál, se kterým také mohli okamžitě podnikat.“

„Poté, co viděl situaci v Anglii a začal železniční boom i v Rakousku, se Ringhoffer rozhoduje, že bude vyrábět vagóny, a nechá si poslat z Anglie výkresy. Nevím, jak to získal, ale v době, kdy zahajuje výrobu na Smíchově, má už v kapse kontrakt od státních drah na 100 vagónů.“

Akumulátorová lokomotiva Ringhoffer|foto: Pavel Černý

V konjunkturních 50. letech 19. století zaměstnávali Ringhofferové kolem 2 tisíc zaměstnanců. „Franz projevuje také sociální cítění. Jako první z podnikatelů v Rakousku zakládá různé sociální fondy, tedy nemocenské, úrazové a dokonce i penzijní, aniž by mu to kdokoli přikazoval, protože stát tuto praxi nakázal až v 80. letech.“

„Část peněz do těchto fondů vkládal on, část se strhávala z platu zaměstnanců. Své přední dělníky nikdy nepropustil, dovedl i zvyšovat mzdy, takže jak potvrdily archivy, u Ringhoffera se prostě nestávkovalo,“ popsal příčiny úspěchu slavné podnikatelské rodiny historik Milan Hlavačka.