Učitel by měl být víceméně jen moderátor a průvodce, tvrdí pedagog

„Snažíme se přenášet sebe sama do výuky, aby děti byly takové, jací jsme my a učily se způsobem, jakým jsme se učili my,“ uvádí v pořadu Magazín Leonardo pedagog a pracovník Katedry didaktiky fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Stanislav Gottwald.

Podle něj ale tento přístup samozřejmě nefunguje vždy a na každého, někdy dokonce může u žáka způsobit blok.

Projekt Heuréka, jehož je Gottwald spoluzakladatelem, zkouší jít opačnou cestou. „Jdeme odspoda. Sešli se lidé podobní jako já, kteří hledali způsob, jak popsat fyziku svým žákům, a zjišťovali, že biflování není to pravé. Dali se dohromady a začali se vzájemně učit, probírat látku, a tak to začalo,“ popisuje učitel.

„Děláme celou řadu dobrovolných seminářům pro učitele fyziky, ukazujeme jim, jak my učíme, ale také chceme po nich, aby oni nám řekli, jak oni učí,“ dodává.

„Nejde o pevně stanovenou metodu. Je to spíše proces hledání, tak aby se žáci sami více zapojovali a více hledali. A někdy zjišťujeme, že ani my, kantoři, úplně nevíme, ze začátku máme jako učitelé strach, že se zjistí, že sami něco neumíme, a to je velký blok u kantorů, protože přeci kantor by měl být někdo osvícený, a to není pravda.“

Žáci by si měli co nejvíce pokusů dělat sami a tak přicházet na to, jak vše v přírodě funguje. „Učitelská role je víceméně jen moderátorská a průvodcovská,“ tvrdí Gottwald. „Jde o to, aby si to studenti sami zažili na vlastní kůži.“

Důležité je také přátelštější prostředí ve třídě. „O to jsem se snažil u sebe ve třídě už od začátku, protože fyzika a matematika jsou takové ty v uvozovkách hrozné předměty, aby i tady žáci zažili nějaký úspěch a pohodovou atmosféru.“

„Plno věcí, jak v matematice, tak ve fyzice, se dá odvodit jen tak, že se jen trochu ťukne a studenti se tak nasměrují. Mají ještě bystré myšlení a na věci přicházejí rychle, na rozdíl ode mě,“ žertuje Stanislav Gottwald.