V lesích roste houby. Vítaná je každá kapka
Jakýkoliv déšť znamená v letošním suchém létě spásu. Alespoň pro houbaře. Mykoložka Tereza Tejklová přiznává, že se aktuálně dají spíš najít houby s vizáží klacku. Jednoduše některé ani nevypadají jako klasické houby…
„Několik málo druhů kloboukatých hub snáší i nepříjemná vedra. Vždy doporučujeme Železné hory, ale podle mých informací je to tam teď taky bída. Dobré bývá třeba nějaké údolí, kde se vlhkost drží. Viděla jsem dva košíčky hub z Poličska, sama jsem byla na Rychnovsku a našla jsem bedly, kováře, klouzky. Už tady máme takové první vlaštovky. Po dešti bychom mohli na houby narážet častěji. Nějaké houby najdete vždy.“
Existuje celá řada internetových serverů, kde si houbaři předávají zprávy o tom, jak a kde rostou. „Klidně bych takové informace využila, ale při určování bývá lepší držet se něčeho víc odborného. Přijdete za člověkem a vidíte, kdo vám ty houby určuje. Můžete si o něm něco zjistit. Sama jsem na facebooku členkou několika houbových skupin. Kolikrát se divím, co tam střílejí vyloženě od boku za tipy. Nelíbí se mi to. Tím tipem se může člověk řídit a taková konzumace pro něj může být riziková,“ upozorňuje expertka.
Mykologie jako práce
Ke své práci se mykoložka dostala v podstatě náhodně. „Cesta vedla přes praxi v muzeu, kterou jsem musela vykonávat při studiu vysoké školy. Tak nějak mně to už zůstalo. Od dětství jsme chodili s rodiči do lesa na houby. Zajímaly mě ty, které měly zvláštní tvary, zvláštní barvy. Chtěla jsem je určit. S těmi všemi našimi dvěma atlasy se mi to určovalo jedna báseň. Později jsem zjišťovala, kolik hub je a bylo to horší a horší. Ale mám hezkou práci.“
Vždy doporučujeme Železné hory, ale podle mých informací je to tam teď taky bída. Dobré bývá třeba nějaké údolí, kde se vlhkost drží.
Jedí vůbec mykologové smaženici? Tejklová ji podle svých slov úplně nemusí. „Ale třeba teď o víkendu jsem dělala bramboračku s houbami. Houbám k jídlu se nevyhýbám, ale zároveň je nevyhledávám. Říká se, že rybář ryby nejí. Znám pár takových kolegů. Některým houby nechutnají, někteří je nemohou jíst z nějakých zdravotních důvodů. Záleží to na každém člověku.“
Cestu klestil Smotlacha
František Smotlacha ve svém díle Atlas hub jedlých a nejedlých píše, že osobně vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub. Řadu druhů považovaných do té doby za jedovaté takzvaně osvobodil. Po opakované konzumaci je přesunul do skupiny jedlé. Tereza Tejklová mu je za to svým způsobem vděčná: „Konzumuju jenom prokazatelně jedlé, co už pan docent František Smotlacha vyzkoušel. On byl určitě významnou postavou taky pro Pardubický kraj. Vytvořil dizertační práci na téma hřibovité houby. Popsal tam jeden druh z okolí Pardubic. Existuje, na lokalitě se stále nachází.“
Mykologové se při práci podřizují počasí a růstu hub. „Do terénu musím jezdit, když je sezóna největší. Nemá cenu tam jezdit v parném létě, kdy neroste skoro nic. Do seznamu by přibylo pár druhů. Pamatuju někdejší září, kdy mi naopak přibylo 130 zápisů za jedno odpoledne,“ vzpomíná Tereza Tejklová.
Houbařské akce v PardubicíchV sále Jana Kašpara na Krajském úřadu se konají pravidelné přednášky doplněné mykologickou poradnou, kam mohou lidé nosit houby na určení. Akce začíná vždy v 18 hodin:
2.9. Václav Kobera: Houby Železných hor
16.9. Václav Janda: Houby a příroda Českého krasu
14.10. František Kotlaba: Vzácné a méně časté druhy našich chorošů
11.11. Jan Borovička: Moderní metody určování makromycetů
25.11. Jan Běťák: Vzácné houby bučin jižní Moravy
9.12. Jan Holec: Houby NPR Boubínský prales
Kromě toho hostí bývalá Reálka taky velkou výstavu hub. Otevřeno bude v pátek 25. a v sobotu 26. září od 9 do 18 hodin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka