V neděli přiletí Orionidy

O víkendu se určitě vyplatí v časných ranních hodinách podívat ven na noční oblohu. Rychlé meteory vylétají zdánlivě ze souhvězdí Orionu, který je dobře pozorovatelný už po půlnoci. Letos při pozorování neruší Měsíc, za hodinu může proletět 15 až 20 meteorů. Mezi nimi může zazářit i výrazný bolid, tedy meteor jasnější než planeta Venuše.

Příznivé podmínky
Letošní maximum Orionid připadá na neděli 21. října 2012. Protože není maximum nijak ostré, není třeba se kvůli němu nějak výrazně časově omezovat. Obecně nejlepší je vyhlížet meteory v době, kdy je radiant roje nejvýše nad obzorem. Tedy mezi 3. a 6. hodinou ranní. Meteory zdánlivě vylétají z radiantu ležícího v horní části souhvězdí – vlevo nahoře od jasné naoranžovělé hvězdy Betelgeuze v rameni Orionu. Protože Měsíc je v době úkazu ve fázi před první čtvrtí, zapadá už večer a svým svitem při pozorování vůbec neruší.

Slavná mateřská kometa
Každoroční meteorický roj Orionid je podzimní větví proudu částic, do kterého Země vstupuje i v květnu – během maxima roje Eta Aquaridy. Oba roje spojuje nejen stejná rychlost meteorů okolo 66 km/s, ale pochopitelně i původní mateřské těleso. A tím je slavná Halleyova kometa. Vlasatice, která se naposledy u Slunce „otočila“ v únoru roku 1986, sice není tou největší kometou, jakou známe, ale první matematicky předpovězenou v historii lidstva. Byl to v roce 1705 bystrý matematik a královský astronom Edmond Halley, který si všiml, že dráhové vlastnosti komety souhlasí s 24 vlasaticemi pozorovanými mezi lety 1337-1698. Halley spočetl, že jde o tu samou kometu a dokonce předpověděl i její další návrat v roce 1758. Sám se ho však už nedožil – zemřel o 16 let dříve.

Halleyova kometa při svém posledním návratu v roce 1986|foto: NASA

Posmrtnou slávu mu proto zajistil až její objev německým astronomem a farmářem Johannem G. Palitzschem, který ji našel 25. prosince 1758. Halleyova kometa se ke Slunci vrací každých přibližně 76 let. Poslední návrat nebyl nikterak příznivý – kometa byla poměrně slabá a geometricky nevýhodně položená vůči Zemi. Dalšího návratu se však dožijí současné mladší generace. Kometa znovu přiletí ke Slunci 28. července 2061.

Pozorujte a foťte
Jak bylo už zmíněno, rychlost meteorů při průletu atmosférou dosahuje 66 km/s. To z nich dělá jedny z nejrychlejších meteorů na obloze. Rychlejší jsou jen meteory z listopadového roje Leonidy, které přilétají s rychlostí 72 km/s. Pro pozorování to znamená jednu zajímavost – průlety meteorů jsou jasné a občas bývají provázeny blyštivými výbuchy.

Při pozorování se navíc kromě meteorů na ranní oblohu dostanou i velmi jasné objekty. Spolu s Orionem a jeho hvězdami Betelgeuze a Rigel se rovněž nad obzor vyhoupne nejjasnější hvězda noční oblohy Sirius, která leží o něco níže na východ v souhvězdí Velkého psa. Vysoko nad obzorem bude zářit ve společnosti dvou otevřených hvězdokup v souhvězdí Býka nepřehlédnutelný Jupiter. Při pohledu na východ pak ráno před svítáním najdeme i stříbřitou jitřenku – planetu Venuši. Rozhodně se tedy vyplatí si přivstat a pokud možno si oblohu i vyfotit.

Meteory patřící k roji Orionid|foto: Tunc Tezel

A jak vyfotit meteor? Na zachycení stopy meteoru je zapotřebí mít po ruce foťák s možností dlouhé expozice, stativ a případně kabelovou spoušť. Ideální je mít po ruce širokoúhlý světelný objektiv. Foťák namíříte do libovolného směru na obloze, nastavíte maximální expoziční čas (nebo „B“ a budete držet spoušť ručně) a u pokročilejších foťáků rovněž nastavíte vhodné ISO (okolo 800, u lepších modelů i o dost více). Pak už jen zmáčknete spoušť a budete trpělivě čekat. Expozic budete opakovat tolik, dokud se vám nepoštěstí a přes vaše zorné pole skutečně „neprosviští“ vysněný meteor. Své snímky pak můžete zaslat do galerie na webu České astronomické společnosti.