Včelí parazit se maskuje pachem obětí

Voní to jako včela a není to včela. Co je to? Správná odpověď na tuhle hádanku zní: včelí parazit kleštík zhoubný (Varroa destructor).

Včely mají na povrchu těla tvořeného chitinem navázáno asi šedesát různých uhlovodíkových molekul. Ty dávají každé včele typickou vůni. Skladba této pachové vizitky je zčásti podmíněna dědičně. Vlohy pro produkci jednotlivých uhlovodíků dědí včela po otci i po matce. Část uhlovodíků však včela nabírá ze svého okolí. Včely proto nesdílejí jednu univerzální vůni. Larvy jsou obdařeny poněkud jinými pachovými molekulami než dospělé včely. A také jednotlivá včelstva se pachem liší a včely díky tomu poznají, že se k nim vetřela cizí dělnice.

Zhouba pod pláštíkem cizích pachů

Cizopasný roztoč kleštík zhoubný si své zoologické jméno plně zaslouží. Pro včelstvo představuje zhoubu. Saje tělní tekutiny larvám i dospělým včelám, oslabuje je a navíc přenáší včelí infekční choroby. Včely medonosné (Apis mellifera) tohoto vetřelce tolerují. Proč? Roztoč se v úlu maskuje za včelu. Zachytává na povrchu těla uhlovodíky, které včely používají k identifikaci, a díky tomu splývá pachově se svým okolím. Je přitom poměrně pružný. Při cizopasení na larvách přebírá pachy typické pro larvu. Když napadne dospělou včelu, rychle se pachově převlékne a maskuje se uhlovodíky typickými pro dělnici.

Včely a larvy napadené kleštíkem zhoubným|foto: Zachary Hunag, Michigan State University

Kleštík zhoubný pochází z Asie, kde parazituje na včele východní (Apis cerana). Ta je k cizopasníkovi dosti odolná, protože ho dokáže v úlu odhalit a odstranit jak z těla larev tak i dospělých včel. Kleštík sice žije ve včelstvech včely východní, ale nedokáže je zdevastovat tak, jak se mu to daří u včely medonosné.

Neobyčejně rychlá přizpůsobivost

U evropských včel medonosných se objevil kleštík zhoubný už ve 40. a 50. letech minulého století. Jak se mu podařil „přestup“ z jednoho druhu včel na druhý? Tým vedený entomologem Zacharym Huangem z Michigan State University ověřoval, nakolik dokáže kleštík zhoubný změnit rejstřík maskovacích pachových molekul poté, co změní druh hostitelských včel. Výsledky svého bádání zveřejnili ve vědeckém časopise Biology Letters.

Vědci nasbírali kleštíky z včel východních a nasadili je na včely medonosné. Provedli i přenos roztočů opačným směrem – tedy z včel medonosných na včely východní. Citlivé chemické analýzy povrchu těla kleštíků odhalily, že už po týdnu má roztoč na těle pachové molekuly nového hostitele. Zčásti jde o pasivní přenos, na který nemusí parazit vykládat žádné úsilí. Pach jiného druhu včel pochytají dokonce i mrtví roztoči. Zčásti je však obměna pachového maskování výsledkem činnosti kleštíka.

Včely a larvy napadené kleštíkem zhoubným|foto: Zachary Hunag, Michigan State University

Roztoči pocházející z včel východních jsou v tomto ohledu zručnější než cizopasníci původně sídlící na včele medonosné. To je také zřejmě tajemství úspěchu kleštíka zhoubného při jeho tažení světem. Populacím včel medonosných se dokázal mistrně přizpůsobit a člověk jej stěhováním včelstev roznesl po celém světě. Dnes ničí roztoč chovy včel medonosných nejen v Asii a Evropě, ale také v Severní a Jižní Americe a dokonce i v Africe. Poslední kontinent, který tomuto parazitovi ještě vzdoruje, je Austrálie.

Zdroj: Biology Letters