Ve srovnání s praindoevropštinou je české sloveso mrzák, tvrdí lingvista

Jak hluboko je možné se dostat do historie indoevropských jazyků? „Můžeme předpokládat, že počínaje těmi nejstaršími nalezenými záznamy se většina badatelů shoduje na datech kolem roku 4 az 5 tisíc před naším letopočtem,“ uvedl jazykovědec.

„Jsme poměrně schopni rekonstruovat jednotlivá slova, alespoň po zvukové stránce,“ dodal.

Hláskový systém je v podstatě jako matematický systém, tvrdí Bičovský. „Je to uzavřená soustava, která není definována sémanticky. Čili nejde nám o to, že to má nějaký význam, ale že například p se liší od b, protože je neznělé a znělé.“

„Řada těch nejúchvatnějších intelektuálních výkonů posledního století spočívala v první fázi čistě na tomto mechanickém srovnávání,“ připomněl vědecké úspěchy svých předchůdců lingvista.

V jakém stavu je současná praindoevropština?

„Existuje společenství, které vydalo mluvnic moderní praindoevropštiny, a snaží se tím jazykem, jako umělým, na úrovni esperanta, domluvit, ale z našeho hlediska je to legrační,“ říká Bičovský.

Podle něj je dobře takto připoutat pozornost laiků, ale praktické užití je nevalné. „Kdyby nás ale vysadili pře 6 tisíci lety na Ukrajině, tak bychom zřejmě byli schopni se na nějaké rudimentární úrovni domluvit.“

Chetitský jazyk psaný klínovým písmem|foto: Kateřina Havránková

„Nejsme si totiž vždy jisti, že významy, které jsme rekonstruovali, jsou skutečně úplně ty primární. Také neznáme idiomatická spojení,“ připomněl vědec.

Ten sám připravuje druhé rozšířené vydání Stručné mluvnice praindoevropštiny. „Druhá verze už má skoro 600 stránek, zatímco ta první byl opravdu příliš stručná.“

V jakém vztahu je čeština k původnímu jazyku Indoevropanů? „Zatímco v oblasti pádů máme nejvíce z těch původních osmi indoevropských, tedy aspoň 7, tak naše slovesa ve srovnání s tím, jak vypadá sloveso třeba v nové řečtině, je naprostý mrzák.“

Co vedlo k rozrůznění a vzniku mnoha variant z jednoho prazákladu?

„Už jen když sednete s rodinou u stolu, tak shledáte, že každý mluví poněkud jinak. Někdo některá slova používá, někdo jim rozumí, ale nepoužívá je. A tato diverzita v populaci roste.“

Zvláště pro populaci kočovných Indoevropanů platilo, že s přesidlováním došlo k izolaci a následnému prohlubování jazykových rozdílů.

„Už to, jak se učíme jazyk, zaručuje, že se nenaučíme jeden a konkrétní jazyk našeho informátora, tedy rodiče, od kterého se jazyk učíme, ale náš jazyk je směska, abstrakce nad všemi těmi variantami jazyka, se kterými se prvních 15 až 20 let svého života setkáváme,“ objasnil Jan Bičovský.

Čtvrteční Studio Leonardo s lingvistou Janem Bičovským připravila Leona Matušková, moderuje Jan Bumba.