Vědci poprvé natočili bubnující papoušky. Jen oni a lidé umí vytvářet rytmus

Druhem papouška, jehož bubnování natočili australští vědci, je kakadu palmový. Přestože o těchto jeho schopnostech odborníci vědí už od 80. let minulého století, nafilmovat se je podařilo až teď.

Kakadu palmový žije v Austrálii. Má velký černý zobák a tmavým zbarvením může vzdáleně připomínat třeba vránu. K bubnování používá paličky, které si sám vyrábí. Většinou se jedná o kus větve nebo semenné lusky. Těmito paličkami pak v pravidelném rytmu buší do stromu a láká tak samičky.

Kakadu palmový neláká samičky jen bubnováním. Doplňuje ho i zpěvem, čechráním peří a dalšími prvky. Námluvy těchto ptáků jsou proto pestré a hodně hlasité.

Natočit papouška uprostřed pralesa opravdu není nic jednoduchého. Australským vědcům se povedlo nahrát jediné bubnování za sto hodin natáčení. Za celých sedm let trvání vědeckého projektu tedy bylo pořízeno jen šedesát nahrávek papouščího bubnování. Jedna ze členek výzkumného týmu, Christine Zdenek, popisuje, že aby toto vzácné chování zachytili, museli se vědci plížit pralesem a opatrně papoušky filmovat.

Papoušci přitom mají široký repertoár. Každý sameček kakadu palmového má totiž svůj vlastní rytmus. Někteří bubnují pomalu, jiní mnohem rychleji. Většina pak k osobitému rytmu nebo melodii přidá i nějaký zvláštní úder, který podle vědců znamená něco jako podpis. Samičky si prý dobře všímají, který konkrétní potenciální partner zrovna bubnuje.

Zásadní na celém výzkumu je fakt, že odborníci poprvé objevili dalšího tvora vedle člověka, který umí vytvářet vlastní rytmus. Zvířata obecně sice rytmus vnímají a spousta jich umí vytvořit své melodie, ale rytmus jako takový žádné jiné zvíře vytvořit neumí.

Závěry výzkumu by mohly pomoci vědcům odhalit, jak se taková schopnost vyvinula u lidí. U papoušků se totiž bubnování nejspíš vyvinulo evolučně. Samečci se naučili bubnovat, protože zjistili, že se to samičkám líbí. A lidé se možná naučili bubnovat a tvořit rytmickou hudbu z podobných důvodů.