Vědci překreslují mapy šíření invazních rostlin podle nové databáze
Český botanik Petr Pyšek je spoluautorem celosvětové studie invazních rostlin, kterou uveřejnil prestižní vědecký časopis Nature. Meteor se za nimi vydal do parku v Průhonicích.
Příspěvky v Meteoru 5. 9. 2015
01:15 Vzpomínka na prvního redaktora Meteoru Oldřicha Ungera
25:37 Invaze rostlin na zeměkouli
34:08 Závist v lidském mozku
41:40 Rok s citáty Jiřího Grygara
47:02 Co mají společného žáby s prodejem ojetých aut
Rostliny se po Zemi potulují různě. Někdy jejich semena odnáší vítr, jindy živočichové – člověka nevyjímaje. Nechtěnou „invazi“ některých rostlin odstartovali naši předkové už před staletími. Profesor Petr Pyšek ukazuje na třapatku dřípenou (Rudbeckia laciniata).
„Pochází z východního pobřeží Severní Ameriky. Je častá podél vodních toků, u nás se tak šíří roztroušeně po celém území. První spontánní výskyt v přírodě je někdy z poloviny 19. století. Řada rostlin se dostane do nových území tím, že jsou tam introdukovány jako okrasné. Prodávají se, lidé si je dávají do zahrádek, odkud zplaňují. Když to zplaní někde poblíž vodního toku, vodou se pochopitelně snadno šíří dál.“
Petr Pyšek se svými kolegy sestavil ohromnou databázi rostlinných druhů, které zdomácněly v různých koutech světa. Zahrnuje přes 80 procent povrchu pevniny, rozdělenou na 500 menších územních celků (např. státy a regiony) a 400 ostrovů. Je to první databáze svého druhu, která obsahuje informace o identitě rostlinných druhů. Vědci dokázali popsat, odkud každý druh původně pocházel a jak si je kontinenty mezi sebou „vyměňovaly“.
Ze severu na jih
„Minimálně pro 13 000 rostlinných druhů existují doklady o tom, že daný druh zdomácněl aspoň v jednom z regionů na světě. Při celkovém počtu známých rostlinných druhů přes 300 000 to činí zhruba čtyři procenta světové flóry. Dále se ukázalo, že nejvíce nepůvodních druhů akumulovala Severní Amerika: téměř 6000. Evropa něco přes 4000. Vůbec na všech kontinentech jsou ty počty v řádech malých tisíců,“ vypočítává profesor Pyšek.
Výzkum přinesl jedno veliké překvapení, které mění dosavadní představy o invazních rostlinách. Dříve se vědci domnívali, že invaze rostlin postupovala převážně směrem ze Starého do Nového světa. Nové poznatky však ukazují, že spíše probíhala směrem ze severu na jih.
„To, že ze severu migrují organismy intenzivněji než z jihu na sever, zmiňuje už Darwin. Vysvětloval to tím, že na severu jsou kontinenty vesměs větší. Tudíž je tam více místa, populace jsou tam početnější a zocelily se vnitrodruhovou kompeticí. Když potom přišly na jih, měly výhodu,“ uvádí Petr Pyšek jedno z možných vysvětlení.
Evropský rákos postrachem Ameriky
My v Evropě vnímáme většinou jako invazní ty rostliny, které přišly k nám. Snad každému, kdo se zajímá o přírodu, dělá starosti třeba bolševník nebo akát. Přitom z celosvětového hlediska je Evropa spíše zdrojem invazních druhů. Rostliny, které jsou u nás běžné a neškodné, působí ve světě obrovské problémy. Prof. Pyšek jmenuje několik příkladů:
„Česnáček lékařský je běžná rostlina, která roste roztroušeně na vlhkých zastíněných místech nebo na sídlištích. To je jedna z hlavních invazních rostlin v Severní Americe. Divizna malokvětá je invazní v Severní Americe, na Havaji, v Austrálii. Nebo třeba i rákos. Do divizny byste to neřekli, tam vidíte sem tam jednu rostlinu. Když si představíte porosty rákosu, tam už byste řekli, že má sílu chovat se invazně. To je velký problém v Severní Americe, kde vytlačuje původní populace rákosu. A takových rostlin je velká spousta.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
