Videoarchiv nabízí vzpomínky čtyř a půl tisíce lidí na holokaust. Přímí svědci mluví i v češtině
Archiv v současnosti obsahuje téměř 4 500 zaznamenaných svědectví ve 22 jazycích včetně češtiny. Určen je badatelům, pedagogům i zájemcům o historii. Přístup do archivu má v Česku společnost Živá paměť a Židovské muzeum. Z těchto míst se zájemce po domluvě může do databáze Fortunoff Video Archive for Holocaust Testimonies přihlásit.
V roce 1979 vznikl z podnětu občanské iniciativy filmový projekt, který zaznamenával výpovědi přeživších holokaust z New Haven a Connecticutu. V roce 1981 byla sbírka videokazet uložena na universitě v Yale. Rok na to byl otevřen Fortunoff Video Archive for Holocaust Testimonies určený veřejnosti.
Od té doby zaznamenává a uchovává svědectví a pracuje na zpřístupnění sbírky badatelům, učitelům a široké veřejnosti i prostřednictvím sedmatřiceti dalších přidružených projektů v Severní Americe, Jižní Americe, Evropě a Izraeli a každý projekt vede duplicitní sbírku místně zaznamenaných videokazet. Rozhovory jsou zaznamenávány v jazyce, který upřednostňuje svědek. Ti pocházejí z těch, kteří zažili perzekuci na vlastní kůži, skrývali se, byli v odboji nebo byli takových událostí pozorovateli.
Další projekty Fortunoff
Komě projektů zaměřených na záznamy svědků holokaustu, shromažďuje archiv Fortunoff záznamy i o dalších genocidách dvacátého století. Spolupracuje s organizacemi, které se zabývají genocidami v Arménii, Bosně a Kambodži a také otázkou Američanů japonské národnosti, kteří byli internování ve Spojených státech během světové války. Bylo jich na 120 000. Američtí občané byli internováni z obavy, že by mohli napomáhat Japonsku.
Metodika rozhovoru klade důraz na přímá svědectví a tazatelé jsou školeni k dobré orientaci v historii i k tomu, aby empatickou cestou dovedli otevřít osobní příběhy vypravěčů. Svědectví jsou katalogizována v on-line katalogu knihovny v Yale a v OCLC v mezinárodní bibliografické databázi. Každá nahrávka je opatřena indexem s zeměpisným názvem a témat diskutovaných během rozhovoru.
Latentní český antisemitismus
Polská vláda přikročila k zákazu používání termínu „polské vyhlazovací tábory“. Rostoucí antisemitismus v Polsku není žádným tajemstvím. „Antisemitismus u nás nemá vysokou hladinu. Je třeba mít ale na vědomí, že latentní antisemitismus tu vždy byl, a je. Význam výpovědí očitých svědků o perzekuci obyvatel židovského a romského původu je pro svou autenticitu nezastupitelný,“ říká ředitelka Terezínské iniciativy Tereza Štěpková k situaci v Česku.
„Existuje zde řada projektů, které se holokaustem zabývají již od devadesátých let. Velkou práci dělá například Židovské muzeum, existuje zde vzdělávací portál holocaust.cz, který shromáždil na 170 tisíc záznamů doplněných řadou dalších materiálů, které napomáhají zasazení osobních vzpomínek do kontextu dějin. Velmi důležité jsou iniciativy jednotlivých škol.“
„Tam, kde ředitelé nebo učitelé kladou na téma holokaustu důraz, je totiž jedinečná možnost soustředit se na materiály přímo z nejbližší lokality. To jest místa, které studenti osobně znají a zkušenost se jich nějakým způsobem přímo týká,“ dodává Štěpková.
