Violoncellista Mischa Maisky v Krumlově: Radši hraji v menších městech, lidé tu nejsou rozmazlení

21. červenec 2017

Jedním z vrcholů Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov byl koncert světového violoncellisty lotyšského původu Mischy Maiského. Společně s jihokorejským klavíristou Chulhee Yoonem se představil publiku v Maškarním sále českokrumlovského zámku.

Ještě před začátkem koncertu violoncellista Mischa Maisky poskytl rozhovor redaktorce Českého rozhlasu České Budějovice Jitce Cibulové Vokaté.

Suity Johanna Sebastiana Bacha jste hrál určitě už tisíckrát. Proč jste si do Českého Krumlova vybral právě první a pátou?
Hudba je moje náboženství a Bachovy suity, to je Bible. Bez ohledu na to, jak dlouho hrajete, jak tvrdě trénujete, nikdy se nepřiblížíte úplně k jádru té hudby, ale já se o to vždycky pokusím, je to velká výzva, ale také velké zadostiučinění. Cítím, že to publikum ocení. Někteří pořadatelé se obávají, že tahle hudba je příliš komplikovaná pro jejich publikum. Podle mně to není tak úplně pravda, protože vždycky záleží na tom, jak to člověk hraje. Když hrajete na intelektuální úrovni, tak potřebujete intelektuální publikum, ale když hrajete srdcem, tak každý, kdo má srdce, to ocení a nemusí být velkým znalcem nebo vědět něco o teorii hudby.

Do Českého Krumlova se vracíte už poněkolikáté. Oblíbil jste si tohle město?
Jsem tu potřetí, přeji si, abych sem mohl jezdit častěji, protože je to překrásné a okouzlující místo. Obecenstvo je tady skvělé, ten festival je fantastický, je to pro mě pokaždé potěšení. Hrál jsem mnohem častěji v Praze, ale zároveň mám možná raději hraní v menších městech, protože každý koncert, každé vystoupení je tady vlastně velkou událostí. Nejsou tam rozmazlení, že by každý den měli nějaký koncert.

Máte oblíbenou nějakou cellovou skladbu?
Je jich hodně, ale to, co právě hraju, je vždycky moje nejoblíbenější. Já mám v životě takové pravidlo: Nehraji hudbu, kterou nemám rád natolik, abych se do ní nezamiloval v tu chvíli, kdy hraju.

Viděla jsem vás na několika fotografiích, jak objímáte cello. Co pro vás violoncello znamená? Je to jenom pracovní nástroj nebo láska na celý život?
To je velký milostný příběh, který začal 29. listopadu 1973. Takže každý rok na konci listopadu slavíme naše výročí, už to bude letos 44 let, a to je delší než mnohá manželství. Možná, že to nebude úplně nekonečné, jednoho dne to skončí, ale já věřím, že je před námi ještě právě tolik let.

Jaké jsou vaše nejbližší plány? Je to jen samá práce, nebo i dovolená?
V těchto dnech je to hodně rušné léto. Příští týden úterý hraji v Belgii, kde bydlím, další den jedu na festival, odtud hned letím na Mallorku, pak do Koreje. Mám hodně plánů, ale vždycky mezitím se stejně snažím celé léto strávit s rodinou. To víte, máme čtyři děti, psa a cello.

Spustit audio