Vitamín D zvyšuje plodnost volně žijících zvířat

Na konci léta míváme těla „nabitá“ vitamínem D, který se nám vytvoří v pokožce pod vlivem slunečního záření. Přesto není nedostatek vitamínu D nijak vzácný a lékaři jej dávají do souvislosti s mnoha zdravotními problémy včetně poruch plodnosti. Na vině je náš život v uzavřených budovách s umělým osvětlením. Mohlo by se zdát, že pro volně žijící zvířata nepředstavuje dostatečné zásobování těla vitamínem D žádný problém. To však neplatí vždy.

Jasně to ukázal tým vedený Richardem Mellanbym z University of Edinburgh, který studoval soayské ovce ze skotského souostroví St. Kilda. Výsledky jejich studie publikované ve vědeckém časopise Scientific Reports jsou prvním jasným důkazem, že nedostatek vitamínu D postihuje i volně žijící zvířata a představuje pro ně citelný handicap.

Soayské ovce žijí na souostroví St. Kilda po tisícletí a jsou potomky zdivočelých domácích ovcí chovaných na Hebridských ostrovech už v době bronzové. Název ostrova Soay, který dal ovcím jméno, je odvozen z jazyka norských Vikingů, kteří mu říkali „Ovčí ostrov“. I když se soayské ovce podobají divokým předkům domácích ovcí, zdědily po zdomácnělých ovcích variabilní barvu kůže a vlny. Některé jsou zbarvené světle, jiné mají kůži a srst takřka černou. Právě barva kůže silně ovlivňuje množství slunečního záření, které proniká k buňkám syntetizujícím vitamín D.

I když jsou všechny soayské ovce nepřetržitě pod otevřeným nebem, na konci léta se obsahem vitamínu D v krvi liší. Světle zbarvené ovce mají vitamínu víc než ovce s tmavou kůží a srstí. Na jaře následujícího roku pak porodily ovce s vyšší letní hladinou vitamínu D více jehňat a jejich jehňata měla vyšší naději, že přežijí v drsných podmínkách souostroví St. Kilda první rok života.

Hladiny vitamínu D se tedy ukázaly jako velmi důležité i pro volně žijící zvířata a zdaleka ne všechna ho mají tolik, aby to neomezovalo jejich schopnost plodit a odchovat potomstvo. Dědičné vlastnosti ovlivňující produkci vitamínu D, jako je např. barva kůže soayských ovcí, tak mohou sehrát významnou roli při přírodním výběru a evoluci zvířat.

Ostatně i úbytek kožního pigmentu u evropských pravěkých lidí Homo sapiens, jejichž předci si přinesli z Afriky tmavou pokožku, je zřejmě adaptací na nižší úroveň slunečního svitu ve vyšších zeměpisných šířkách a na užívání oděvů kryjících většinu těla, kterými se lidé v mírném pásmu chránili před chladem.