Víte, jak zní váš vlastní hlas? Pravděpodobně ne

29. červen 2015
Encyklopedie Radiožurnálu

Posloucháme-li svůj vlastní hlas ze zvukového záznamu, přijde nám většinou podivně cizí, vyšší a slabší, přestože ostatním zní zcela normálně. Je to proto, že když mluvíme, zvuk našeho hlasu se nám do vnitřního ucha dostává dvěma odlišnými způsoby.

Všechny běžné okolní zvuky zachytáváme skrze zvukové vlny přenášené vzduchem. Tyto vlny dosáhnou k našemu vnějšímu uchu a pokračují skrz zvukovod a bubínek na střední ucho a dále do vnitřního ucha až k hlemýždi. Hlemýžď je tekutinou naplněný spirálovitý orgán ve vnitřním uchu, který zvukové vlny převádí do mozku.

Pokud ale sami mluvíme, zvuk se z našich hlasivek do vnitřního ucha dostává nejenom skrz vzduch, ale i přes soustavu kostí a tkáně uvnitř naší hlavy. Vlastní hlas, který slyšíme, je tedy výsledkem obou těchto způsobů přenosu zvukových vln. Když sami sebe posloucháme na nahrávce, ta část zvuku, kterou normálně slyšíme díky vodivosti kostí, zmizí.

Vzhledem k tomu, že kosti a tkáň v hlavě lépe propouští zvukové vibrace nižší frekvence, zní nám náš hlas jako hlubší a plnější, než ve skutečnosti je.

autor: Ondřej Franta
Spustit audio