Vlčí nářečí

Psovité šelmy se ozývají typickým vytím. Zdaleka se to netýká jen vlků a jejich domestikovaných psích příbuzných. Vyjí také kojoti nebo šakali. Tým vedený Arikem Kershenbaumem z University of Cambridge nahrál v nejrůznějších částech světa asi 6000 vytí a z nich pro následnou studii vybral zhruba třetinu.

Celkem analyzovali vědci vytí třinácti druhů a poddruhů psovitých šelem z Evropy, Indie, Austrálie a Spojených států. Grafické záznamy zvuků vytí vědci hodnotili pomocí speciálního počítačového programu, který je s to odhalit objektivně exitující rozdíly. Výsledky zveřejnili ve vědeckém časopise Behavioural Processes.

Kershenbaum a spol. odhalili významné rozdíly ve vytí nejen mezi různými druhy, ale také mezi různými populacemi jednoho druhu šelem. Vlci obývají rozsáhlá území na několika kontinentech a jejich vytí se liší. Například vlci žijící v hustých lesích se ozývají hlubokými zvuky bez velkých frekvenčních výkyvů. Jiné poddruhy vlků ale zařazují do vytí i vysoké tóny s výraznými změnami frekvencí.

V jiných případech narazili Kershenbaum a spol. v charakteristikách vytí na nápadné „překryvy“. Například vytí kriticky ohrožených severoamerických vlků rudých se v mnoha ohledech podobá vytí kojotů. Zcela jistě nejde o náhodnou podobnost. Oba druhy jsou si blízce příbuzné a mezidruhová bariéra oddělující kojoty od čistokrevných vlků rudých je i díky podobnosti jejich vytí zjevně slabá. Zvířata náležející k různým druhům se podle vytí nemusí spolehlivě rozeznat, a pokud se spletou, mohou se samci a samice pářit.

Vlci rudí byli zachráněni odchovem v zajetí a po vysazení do přírody se často kříží s kojoty. Vznikají hybridi, kteří jsou z ekologických hledisek silně problematičtí. Podle některých zoologů by měli být mezidruhoví kříženci z volné přírody odstraněni.

Vlk rudý (Canis rufus)|foto: U.S. Fish & Wildlife Service, Steve Hillebrand

Kershenbaum uvažuje i o tom, že by znalosti vlčího vytí využil k ochraně stád hospodářských zvířat na pastvinách. Pokud by chovatelé přehrávali vlkům v okolí pastvin to správné vytí, došly by šelmy k závěru, že oblast už obsadila jiná silná vlčí smečka a je třeba se porozhlédnout po jiných lovištích.

K tomu je ale zapotřebí pochopit sdělení, která si vlci vytím předávají. A k tomu mají vědci ještě daleko. Víme, že vlci vyjí různými nářečími, ale jejich základní vlčí „řeči“ zatím rozumíme jen málo.

Výzkum zvukové komunikace psovitých šelem může mnohé napovědět i o vzniku lidské řeči. Ten je stále zahalen mnoha tajemstvími. Vlci k nám mají sice evolučně hodně daleko, ale stylem života a zvukové komunikace se nám podobají. To je zřejmě také jeden z důvodů, proč člověk vlka domestikoval jako první zvíře už před 35 000 roků a proč si tak oblíbil chov psů.