Vlny tsunami v dávné historii Marsu

Studii vytvořil mezinárodní tým, vedený Alexisem Rodriguezem z Planetary Science Institute v Arizoně. Před asi 3.4 miliardami let na severní polokouli Marsu, v místech, kde se dnes nacházejí rozsáhlé “nížiny”, existoval poměrně velký oceán.

Celkově bylo tehdy na povrchu Marsu poměrně dost vody a klima zde bylo relativně vlhké. Co se ovšem z té doby na dnešním Marsu nezachovalo, je s oceánem spojená výrazná linie pobřeží, tedy linie, oddělující od sebe bývalé oblasti moře a pevniny, což je jev, dobře známý z pozemské geologie.

Studie z Nature Scientific Reports však tuto okolnost či záhadu, týkající se starého marťanského oceánu, vysvětluje. Podle vědců se totiž po oceánu prokazatelně dvakrát “prohnaly” obrovské vodní stěny čili vlny tsunami, které kromě vodních mas po širokém okolí rozptýlily obrovské množství sedimentů, větších kusů horniny a několikametrových balvanů. Tímto způsobem došlo prakticky k vymazání pobřežních linií, spojených s oceánem.

Běžná pobřežní linie by se měla dochovat jako jasný předěl, obklopující oblast bývalého oceánu v prakticky stejné planetografické výšce. Vlny tsunami však způsobily, že místo jasné pobřežní linie dnes bývalý oceán obklopuje široké pásmo “rozházených” sedimentů, hornin a balvanů v různých výškách, které jen nepřímo a nepřesně vyznačuje hranice starobylého oceánu.

Pobřežní linie na Marsu|foto: Alexis Rodriguez

Příčinou vzniku obou vln tsunami byly dopady dvou asteroidů, které nastaly ve vzájemném časovém rozmezí asi 3-15 milionů let. Následkem dopadů vznikly jednak velké impaktní krátery na mořském dně s průměrem asi 30 kilometrů a navíc obrovské vlny tsunami, dosahující místy výšky až 50-120 metrů. Když tyto vlny dosáhly pobřeží a pevniny, vytvořily se zde obrovské laloky, tvořené naplaveným či nahrnutým materiálem, o délce až 250 kilometrů.

První vlna tsunami tedy dopravila sedimenty, horniny a balvany daleko od linie pobřeží, avšak důsledek druhé vlny tsunami byl odlišný, jelikož se mezitím na Marsu změnilo klima. Vlivem rychlého ochlazení totiž velká část vody v oceánu zamrzla a změnila se v led, zatímco zbytek kapalné vody získal charakter velmi chladné a koncentrované solanky (tj. vody plné různých solí).

Druhá vlna tsunami tedy před sebou hrnula spíše jakousi ledovou břečku než kamennou drť. Celková plocha ovlivněná vlnami tsunami činila 800 tisíc resp. 1 milion kilometrů čtverečních. Podobný rozsah měla i pozemská vlna tsunami, spojená s dopadem asteroidu, který před 66 miliony let vyhubil dinosaury.

Pozůstatky vln tsunami na Marsu|foto: Alexis Rodriguez

Pokud by v oblasti takto naplaveného materiálu v budoucnosti přistála nějaká kosmická sonda, mohla by zde pak zkoumat zmrzlé vzorky starého marťanského oceánu, včetně případných známek organické hmoty čili mikroorganismů.

Vědci získali důkazy o těchto oblastech, kde se nachází vlnami tsunami nahrnutý materiál, díky podrobným satelitním fotografiím a termálním měřením povrchu, které se týkají severních plání kolem oblastí Chryse a Arabia Terra.

Jejich analýza pomohla astronomům odhadnout umístění dvou různých pobřežních linií, patřících k oceánu před 3.4 miliardami let. Celkový počet vln tsunami, které vznikly ve starobylém marsovském oceánu, však byl zřejmě mnohem vyšší, ať už byly způsobeny dopady asteroidů, velkými pohyby podloží nebo zemětřesením. Úkolem vědců bude nyní zmapovat další stopy po podobných vlnách tsunami a posléze do příslušných oblastí vyslat přistávací moduly sond k přímé analýze vzorků.

Zdroje: BBC, Nature Scientific Reports, Science Magazine, Astronomy.com, Popular Science, IFL Science, LA Times, Science Bulletin, Scientific American,AstroWatch, Futurism, The Inertia