Vodopády v Žabníku
Vodopády mám spojeny s horami. Vždycky, když mě osud zavane do Alp, jsem nadšený nad dlouhými závoji zpěněné vody valícími se po skalnatých úbočích hor. Stametrové výšky tam nic neznamenají a místní tu krásu snad ani nevnímají.
Vodopády u nás jsou, pravda, skromnější. I ten největší jesenický míval v dobách své největší slávy asi 40 metrů a i tento stupeň již dávno rozrušily povodně valící se z hor do údolí.
Když jsem ale na jedné z turistických map našel značku vodopádu necelých 300 metrů od dálnice vedoucí kolem Lipníku a Hranic do Ostravy, byl jsem značně skeptický. A tak mi to nedalo a vyjel jsem se k vodopádu v Žabníku, jak je nazýván, podívat.
A opravdu, kousek od silnice do Uhřínova, vlastně jen pár metrů nad místními domy se nachází hučící kaskády potoka. Pravda, kdo čeká desetimetrové výšky, má smůlu. Tři vodopádky, které tady překonávají skalní prahy, nad sebou mají výšku jen něco kolem dvou metrů. Největší z nich je ten prostřední, který je spolu s nejnižším stupněm viditelný už z mostu přes potok. Naopak nejdivočeji vypadá stupeň, který je položený nejvýče, kde se voda vrhá sice jen do necelé dvoumetrové hloubky, zato z regulérního skalního schodu.
Na vodopádky je krásná podívaná a zejména v jarních měsících nezapřou původ potoka v kopcích kolem Uhřínova. Právě z odbočky silnice na Uhřínov se sem nejlépe dostanete. Pár metrů za křižovatkou odbočuje ze silnice lesní cesta a odsud jsou už vodopádky vidět. Pokud byste se rozhodli pro delší procházku proti proudu potůčku, nejenže se můžete potkat s lecjakou lesní havětí, (na mě kupříkladu vybafla liška tak na pět metrů) ale navíc můžete dojít i ke studánce Juřačka, která s lavičkou vedle tvoří krásné zátiší.
A mimochodem, k Žabníku a Juřačce se váže jedna historická zajímavost. V roce 1476 při prodeji vsí panství Drahotušského jsou uváděny k prodeji také pusté vesnice Jiratska a Zabíkov. Historikové z třicátých let si ztotožnili tyto obce právě s místy kolem Žabnického potoka. Dnešní osada Žabník, tedy měla být oním Zabikovem a místo kolem Juřačky bývalo prý vesnicí Jiratska. No pravda u toho Žabníku bych tomu i věřil, co se týče osídlení kolem studánky, to se mi úplně nezdá ale pravda, je to už hezkých pár let, co je vesnice pustá. Takže kdo ví.
Proti proudu potoka vede značená cyklotrasa mířící do Středolesí a pak dále do Potštátu. Je ale zejména za zákrutou a větvením spíše pro opravdu zdatné cyklisty. Osobně bych ji raději objel sice také stoupání, ale přece jen po silnici do Uhřínova.
Pokud raději zůstanete v údolí, můžete se vydat po lesní cestě do Podhoří a pak si vystoupat na zbytky hradu Drahotuš. Než ale vyrazíte, stojí za to se zastavit i v samotné osadě žabník. Zajímavé je, že tudy vedla kdysi cesta do Středolesí, kudy chodívali místní za obchodem i za prací. Toto místo, jak už název napovídá, bylo mokřinaté a těžko průchodné. Bylo zde ale dost vody a toho chtěl využít podnikavý krajánek Pavel Hrubý, který spravoval mlýn své manželky v Podhoří.
Plány k mlýnu se dodnes zachovaly, a tak víme, že je zhotovil stavitel Dominik Čudlík a mlynář si žádost o povolení této stavby podal na konci srpna roku 1822. Pavel Hrubý chtěl celou bažinatou plochu o přibližně 300 sázích zkultivovat a vytvořit v horní části nádrž, z níž by voda poháněla mlýn. Přestože za pozemek nabízel dvacet zlatých a k tomu dalších deset zlatých ročně, vrchnost mu stavbu nepovolila, a to hlavně proto, že v samotném Podhoří se na potoku Jezernici nacházelo již pět mlýnů a byla by to tak nekalá konkurence. Projekt mlýna se nám ale zachoval, a tak můžeme v archívu obdivovat, co byli schopni tehdejší stavitelé namalovat.
Jak je ale vidět, i přesto zde i dnes žijí lidé. Nad jejich chalupami, jen kousek v krásném lese, šumí vodopád. A je to opravdu pozoruhodné místo. Doporučuji navštívit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
