Voják na stráži je asi jediným pomníkem, o jehož likvidaci se mluvilo ještě dřív, než ho postavili

26. únor 2017

Letos 2. července uplyne 100 let od takzvané bitvy u Zborova, prvního velkého a úspěšného vojenského zásahu českých legionářů na východní frontě. V Českých Budějovicích tuto událost připomíná socha, která má sama velmi pohnutý osud, několikrát se stěhovala a na čas dokonce úplně zmizela.

V současné době stojí Zborovský pomník na břehu Malše u budovy Jihočeské vědecké knihovny na Lidické třídě. Oficiální název díla je Voják na stráži. „Tak ho pojmenoval sám autor Otakar František Birma. Má odkazovat k tomu, že stojí na stráži nového československého státu, a zároveň symbolizuje sílu našich vojáků, kteří působili v legiích,“ vysvětluje publicista Pavel Mörtl.

U knihovny stojí socha od roku 2013, ale její historie sahá mnohem dál. Vznikla už v roce 1927. „S myšlenkou na vytvoření nějakého odkazu zborovským bojovníkům přišli vojáci z budějovického pluku, jehož základ tvořili ruští legionáři. Zadali téma, jak by měl pomník vypadat, a do soutěže se přihlásili dva tvůrci - major Otakar František Birma, který působil právě v budějovické posádce a jehož dílo nakonec zvítězilo, a táborský sochař Jan Vítězslav Dušek,“ vypráví Pavel Mörtl.

Pavel Mörtl u Vojáka na stráži. Památník bitvy u Zborova se mu podařilo najít, zachránit a v roce 2013 ho umístit k budově Jihočeské vědecké knihovny

Město České Budějovice zprvu přípravu pomníku podporovalo, ale poté začaly zaznívat výhrady. Některým radním se nelíbila podoba vojáka. „On totiž nepřipomínal to, co měli všichni zafixováno z legionářské tradice. Má sice ten klasický dlouhý plášť, ale jeho přilba a puška připomínají už ústroj armády z roku 1922. Právě přilba, která někomu připomínala přilbu rakousko-uherské armády, nakonec přivedla město k tomu, že odmítlo památník na svém teritoriu,“ říká Pavel Mörtl.

Vojáci se tedy rozhodli postavit památník v areálu Žižkových kasáren. Město odmítlo jakékoli další garance, nebylo ochotno přispět na výstavbu a dokonce si vymínilo, že pokud bude pluk někdy v budoucnu kasárna opouštět, musí armáda na vlastní náklady sochu zlikvidovat.

„Když jsem o tom mluvil s archivářem Danielem Kovářem, říkal mi, že je to snad jediný případ pomníku, o jehož likvidaci hovořilo ještě dřív, než byl postaven,“ dodává Pavel Mörtl.

Válku přežil v rozebraném stavu

V Žižkových kasárnách byl Zborovský památník slavnostně odhalen v červenci 1927, poté se u něj odehrávaly různé oslavy a připomínky výročí. Na místě zůstal do začátku roku 1939, kdy vojáci ještě stihli památník demontovat a schovat ho do nedaleké kamenické dílny. Tam v rozebraném stavu přežil celou válku a hned roku 1945 se vrátil do kasáren.

Jak dlouho tu poté zůstal, se přesně neví. Existují o tom žádné oficiální dokumenty. Říká se, že zmizel v letech 1965 nebo 1966, jiní hovoří až o roce 1968.

Další záhadou je, kde se části pomníku skrývaly v následujících letech. „Stěhoval se. Napřed byly jednotlivé části odvezeny do takzvané radiové hlásky na Hlincové Hoře, poté putovaly po Budějovicích. Pomník byl převezen i do kasáren ve Čtyřech Dvorech, kde části soklu použili do základů při stavbě vojenské kuchyně. Zbytek byl někde uložen,“ vyjmenovává Pavel Mörtl.

Dlouhá léta si na Vojáka na stráži nikdo nevzpomněl. Až v roce 2007 zveřejnil redaktor Českobudějovických listů Vladimír Majer článek, v němž nastínil historii pomníku. „Já jsem si na základě toho říkal, že ten pomník tady musí být, stačí jenom jít krok za krokem. Napadlo mě zeptat se pár lidí, které jsem znal z armády, a podařilo se mi zjistit, že nějaké zbytky sochy jsou v armádních skladech na Rudolfově,“ vzpomíná Pavel Mörtl.

Pavel Mörtl začal před několika lety pátrat po Zborovském památníku, sochu nakonec objevil v armádním skladě v Rudolfově

Spojil se ještě s novinářem Antonínem Pelíškem a v listopadu 2008 se po vyřízení mnoha povolení dostal přímo do armádního skladu. Tam objevil všech pět částí sochy, byť byly velmi poškozené.

Po dalším úsilí se podařilo získat potřebné prostředky pro opravu pomníku. Sochu zachránili zkušení restaurátoři, k tomu bylo potřeba vybudovat nový sokl. „Toho se ujali chlapci z Klubu vojenské historie Čeští lvi, kteří sehnali beton a vlastníma rukama na místě vykopali jámu a za pomoci stavebního odborníka připravili vše potřebné,“ doplňuje Pavel Mörtl.

„Byly potřeba desítky povolení, abychom v červenci 2013 mohli Vojáka na stráži odhalit na současném místě a dát mu šanci, aby tam snad provždycky zůstal jako symbol nového československého státu a těch, kteří za jeho vznik položili život,“ uzavírá.

Spustit audio