Vražda vyšetřovaná po 125 letech? V případě Jacka Rozparovače vysoce aktuální a kontroverzní téma

5. říjen 2015

Jméno Jariho Louhelainena by znala jen hrstka forenzních genetiků zabývajících se převážně identifikací středověkých hrobů, kdyby… Kdyby loni v září nevyšla ve Velké Británii kniha nazvaná Naming Jack theRipper – tedy Pojmenování Jacka Rozparovače. A nevyvolala obrovské pozdvižení.

Její autoři totiž tvrdí, že po 125 letech konečně dokázali odhalit identitu Jacka Rozparovače. A to na základně genetických analýz, o něž požádali právě Jariho Louhelainena. Tento finský vědec v září navštívil konferenci forenzních genetiků v Praze. Redaktorka Tereza Burianová se ho při této příležitosti zeptala, jak se vůbec k jedné z nejznámějších kapitol britské černé kroniky dostal.

Přestavte si asi dvoumetrový viktoriánský šál, který měl patřit Catherine Eddowsové, tedy čtvrté oběti Jacka Rozparovače. Ten se proslavil tím, že v roce 1888 brutálně zavraždil alespoň pět anglických prostitutek ve východním Londýně. Policista, který tehdy případ bez výsledku vyšetřoval, prý šál odnesl z místa činu jako dárek pro svou manželku. Ta ho ale údajně nikdy nenosila. Šál uložila do truhly a následně se předával z generace na generaci, než skončil v roce 2007 na dražbě v jednom malém východoanglickém městě.

Tam jej zakoupil publicista a detektiv-amatér Russell Edwards, který jako jeden z mála věřil, že na této legendě musí něco být. A na šále identifikoval dvě drobné skvrny, o jejichž prozkoumání poprosil Jariho Louhelainena. Analýza mitochondriální DNA oběti a pravděpodobného vraha se shodovala s ženskými potomky Catherine Eddowsové i hlavního podezřelého v celém případu. Což znamenalo nepochybný úspěch kriminalistů, ale také velké zklamání pro britskou veřejnost. Poslechněte si proč.

Jari Louhelainen dospěl ke svým choulostivým závěrům na základě analýzy století a čtvrt starého genetického materiálu. Laika takové vyšetřování ohromí, pro kolegy z branže to ale zase tak průlomový postup nepředstavuje. Analýzou mitochondriální DNA na vzorcích starých třeba i několik staletí, si běžně pomáhají i čeští kriminalisté, jak mi potvrdil jeden z nich, Roman Hradil.

autor: Tereza Burianová
Spustit audio