Všechno, co se děje na obloze, je vždy stoprocentní, tvrdí úspěšný český astrofotograf

„Konkurence v rubrice je obrovská. Tisícovky fotografů denně zasílají své snímky do NASA, kde pak prochází výběrem,“ popsal úspěšný astrofotograf. „Když jsem zjistil, že vybrali můj snímek, bylo to obrovské zadostiučinění zejména proto, že snímek pochází z Česka, čímž jsem mohl naší krasnou zemi propagovat.“

Horálkovy astrofotografie se staly snímkem dne celkem osmkrát. Jaké je jeho tajemství na úspěch? „Výběr v NASA probíhá samozřejmě trochu subjektivním způsobem,“ vysvětlil astronom. „Snímky, které se tam denně prezentují zobrazují nějakou unikátní záležitost jako třeba detail prstence Saturnu nebo kráter na měsíci.“

„Jednou za čas ale vyberou snímek, který ukazuje noční oblohu v nádherném kompozitu s krajinou. Tam už je velkým dílem úspěchu, jestli zrovna na to mají náladu a výjev se jim i hodí do současného dění na obloze,“ soudí astrofograf.

„Potíž u nás spočívá v tom, že jsme v centru Evropy a zároveň v místě, kde se neřeší škodlivé a na fotografii viditelné světelné znečistění. To je způsobeno umělým osvětlením z měst v noci, které je nepřiměřeně vysoké. Z tohoto důvodu musím cestovat velmi daleko, kde světelné znečištění neovlivňuje pohled do oblohy. V České republice je takových míst málo, navíc oproti jiným místům je u nás velmi nevyzpytatelné počasí, takže když už se konečně naskytne příležitost něco fotit, tak se člověk ještě musí modlit, aby počasí vyšlo.“

Ten na vhodný okamžik pro focení podle vlastních slov nečeká. „Všechno, co se na obloze děje, je stoprocentní. I když třeba úplně zatmění Slunce nastane přes nižší vrstvu oblaků, což nechcete, tak všechno je to natolik unikátní, že si nelze říct, že to ještě není ono. Prostě musíte fotit a nakonec z toho vždy něco vznikne, a většinou to má významný přínos.“

V Chile, kde Horálek působí jako fotograf na Evropské jižní observatoři, jsou podmínky pro fotografování významně lepší než třeba u nás. „Je tam 360 dní jasno a nemusíte se trápit nepřízní počasí.“

Podle astrofografa je asi nejhezčí oblast pod rovníkem, tedy na jižní zemské polokouli. „Jednak z toho důvodu, že většina zemí, které zde leží, netrpí světelným znečištěním. Austrálie, Chile, Brazílie, Nový Zéland, ale i podle mě zbytečně obávané země jižní Afriky nabízejí pohled na jižní nebeskou klenbu, kde leží centrum Mléčné dráhy, které se dostává v těchto místech k nadhlavníku,“ tvrdí Horálek.

„V takových podmínkách se ukazují ty části oblohy, které už u nás nemáme možnost vidět, jako jsou například Magellanova mračna, malé galaxie viditelné pouhým okem nebo okolí souhvězdí Jižního kříže. Naskýtá se spousta pohledů a objektů, které si tady dovolit vidět nemůžeme,“ popsal výhody cestování pro astrofotografii Petr Horálek.