Výsadkové moduly pro asteroidy

Tvar a funkce těchto přistávacích modulů budou určeny odlišnými možnostmi pohybu, které jsou na povrchu malých těles bez atmosféry a s velmi nízkou gravitací. Efektivním způsobem pohybu z místa na místo zde bude skákání, kutálení či drobné lezení po členitém povrchu kamenitých asteroidů. Z toho plyne i tvar povrchových průzkumníků. Půjde zejména o malé koule s ostny, které připomínají kovové ježky nebo součásti středověkých zbraní, např. hlavice palcátů.

Tým pracovníků z NASA, Massachussettské techniky a Stanfordské univerzity si jako modelový příklad tohoto typu vybral průzkum Marsova měsíčku Phobos. Nejdříve se k povrchu Phobosu přiblíží mateřská sonda ze Země, tato sonda bude mít průměr menšího stolku. Nad vytipovanými oblastmi sonda vypustí postupně několik malých kovových ježků, které po několika odskocích v prostředí slabé gravitace nakonec dopadnou na povrch. Zdrojem jejich valivého pohybu budou tři na sebe navzájem kolmé rotující setrvačníky umístěné v nitru koule. Další možností pohybu bude občasný lehký odpich od povrchu ve chvíli, kdy ježek bude muset překonat terénní překážky. Energii pro celého “ježka” budou dodávat sluneční články umístěné na povrchu koule. Tito malí průzkumníci budou předávat snímky a detailní data o povrchu na mateřskou loď, ta bude navigovat a řídit pohyb ježků v kontextu celkového přehledu o povrchu měsíčku.

Spotřeba energie pro pohyb “ježků” nebude vzhledem k nízké gravitaci na Phobosu velká - přitažlivá síla je zde asi tisíckrát slabší než na povrchu Marsu. A ostny zabezpečí, že tento netypický rover “zabere” v každém druhu terénu. Při prudší akceleraci setrvačníků ježek dokonce může vyskočit do výšky. Průzkum Phobosu bude důležitý mj. i kvůli tomu, že měsíce Marsu mohou tvořit zázemí při kosmické výpravě lidí k samotnému Marsu.

Zdroje: Stanford University, Popular Science, ABC (Jízda po planetách)