Vytváříme takovou Noemovu archu, popisuje rekultivaci těžbou narušených míst botanička

11. leden 2017

Moderní doba a lidské potřeby způsobují velkou zátěž přírodě. Zejména těžba narušuje rozsáhlá území, které je pak třeba obnovovat. Jaké prostředky nabízí věda, vysvětlila v Magazínu Leonardo Klára Řehounková z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

„Rekultivace takových ploch začne jejich zarovnáním, pak se naveze organická vrstva materiálu, většinou to, co se skryje předtím, než se začne těžit, a pak se místo osází,“ popsala odbornice.

Současná legislativa je nastavena tak, aby se uvedly plochy do stavu před těžbou. „Takže se bývalá lesní půda musí vracet zpět na les a zemědělská půda zpět na zemědělskou půdu.“

„Z přírodovědeckého hlediska jsou plochy po těžbě skutečná poušť. Vzácnější organismy v takovém prostředí nemají šanci na přežití, a dochází k jejich rychlému vyhynutí,“ varovala Řehounková.


„Člověk si vytvořil mylnou představu, že nechat plochy porušené těžbou zarůst plevelem je špatné. Plevele jsou ale v krajině běžné rostliny, které potřebují určité podmínky, aby mohly rychle ovládnout vytěžený prostor, ty tam ale nejsou.“

Ta je členkou skupiny ekologie obnovy, které se zabývá tím, co se vlastně děje na těchto místech, když člověk nic nedělá a nechá pracovat přírodu.

„Půda těžišť je na živiny chudá, suchá. Tato místa pak osidlují tzv. specialisté, kterým to nevadí, a to jsou v naprosté většině vzácné druhy, které jsme z naší krajiny vytlačili, protože takových na živiny chudých míst v krajině moc nemáme,“ připomněla badatelka.

Je třeba se těchto nepůvodních druhů obávat? „Dělali jsme studii, jak se na těžebních polích uplatňují nepůvodní druhy, a zjistili jsme, že nepředstavují nebezpečí. Tyto druhy ploch postupně zaplní, ale během dalších deseti let nemají šanci samy přežít, a mizí.“

Přesto existují výjimky, jako například trnovník akát. „Ten skutečně může plochy těžeben ovládnout, vzniknou tam bezcenné akátiny, se kterými se snažíme v krajině bojovat, protože vnáší do systému dusík, a ničí už tak na živiny chudá stanoviště. Ukázalo se ale, že tento problém je u nás aktuální jen v několika málo oblastech.“

Logo

Existují dvě cesty, jak plochy po těžbě obnovit. První je technická rekultivace, která sleduje užitek pro člověka. „Ať už užitek produkční nebo že chceme chránit člověka před nějakými zdravotními riziky, jako v případě popílkovišť.“

Druhou cestou metodou je tzv. spontánní nebo řízená sukcese. „Ta se snaží dívat i na přínos pro ochranu přírody. Tato místa jsou pak v krajině velmi cenná.

„Proto se snažíme vytvořit optimální podmínky pro chráněné druhy, aby se sem mohly nastěhovat. Vlastně vytváříme takovou archu Noemovu pro naše vzácné druhy,“ shrnula své vědecké cíle Klára Řehounková.

Spustit audio