Whitman: Norimberské rasové zákony vycházejí z právního systému mířenému proti černochům

Teze o tom, že se nacisté při tvorbě takzvaných norimberských rasových zákonů inspirovali ve Spojených státech, zní nejprve jako provokace. Ale přesně o takovou teorii jde americkému profesorovi práva a historikovi Jamesi Whitmanovi z Yaleovy univerzity. Jeho nové knihy s volně přeloženým názvem Hitlerův americký vzor si všímá švýcarský deník Berner Zeitung.

Whitman v díle popisuje, jakým způsobem se nacisté inspirovali americkým právním řádem. A to i přesto, že si je vědom toho, že právo ve Spojených státech mířilo v první linii proti černošskému obyvatelstvu a nikoli proti Židům, které naopak chránilo.

Ve skutečnosti se prý Whitmanovi daří názorně ukazovat, jak velkými obdivovateli USA nacisté byli. A jedním z největších byl samotný Adolf Hitler. Ve dvacátých letech projevoval fascinaci zničením původního indiánského obyvatelstva Ameriky. Pro nacistického vůdce byla expanze bělochů na Západ „nordickým příkladem“, který Evropané měli následovat.

„Indiáni“ z Ukrajiny

Například během rozšiřování své říše na východ nacisté nazývali ukrajinské Židy „indiány“. Fascinace ale neskončila pouze u násilných činů bílých Američanů, předmětem obdivu se stala také tehdejší americká právní praxe. V knize Můj boj Hitler vychvaluje Spojené státy jako jedinou zemi, která prý dokázala nastolit rasový pořádek.

Vycházel při tom především z podkladu amerického imigračního zákona z roku 1924. V něm se psalo, že v otázce imigrace Washington favorizuje nordickou rasu západní a severní Evropy oproti „nežádoucím rasám“ z jižních a východních oblastí. Taková formulace se Hitlerovi líbila, čteme v Berner Zeitung.

USA jako vzor pro nacisty

Nacistický zločinec ale nezůstal jen u chvály. Jak Whitman ve své knize píše, hitlerovci se při tvorbě norimberských rasových zákonů z roku 1935 inspirovali právě amerických právním řádem. Ten nacisté podle historika považovali za vzorový, alespoň co se rasového dělení týká.

Důvod Whitman vysvětluje tím, že pouze ve Spojených státech v té době existovaly třeba pokuty za uzavírání smíšených manželství. A pouze v Americe znali právní systém, který umožňoval diskriminaci menšin se současnou existencí dodatku ústavy o rovnosti všech.

Přesně tento rozpor nacisty zajímal nejvíce. V americkém právu totiž našli triky, jak zavést občanství druhé kategorie. Historik jako příklad uvádí zkoušky ze čtení a psaní a klauzuli, která umožňovala volit pouze těm černochům, jejichž předkové už v minulosti rovněž volili.

Některé z tezí, které Hitler sepsal ve svém nechvalně proslulém literárním díle, však byly příliš i pro tvůrce norimberských zákonů. Jednou z nich bylo tvrzení, že pouhá jediná kapka černošské krve v krvi bělocha zničí jeho tvořivého ducha. V době, kdy byly rasistické zákony vytvářeny, narazili nacisté na zásadní problém: nebyli totiž schopni vědecky určit, kdo Žid vlastně je.

Koncept o „barevných lidech“

Jeden z nejvyšších nacistických právníků Roland Freisler kvůli této nejasnosti poukázal na USA. Tehdejší američtí soudci totiž pracovali s improvizovaným konceptem o „barevných lidech“ a přesto měli k dispozici restriktivní právní řád, jaký si přáli nacisté.

Freisler tehdy došel k závěru, že není zapotřebí přesné definice, kdo Židem je a není. Pro historika Whitmana je právě tato skutečnost ta nejvíce zneklidňující. Na rozdíl od Evropy, kde civilní právo zajišťuje univerzální hodnoty, se v USA dodnes upřednostňuje právo obecné. To operuje s precedenčními případy, což zvyšuje autoritu soudců a umožňuje právní řád přizpůsobit politické situaci.

Přesně tato flexibilita imponovala nacistům. A situace ohledně amerického práva zůstává problematická také v moderní době. Jak Berner Zeitung píše v závěru, James Whitman ve své knize Hitlerův americký vzor zmiňuje nebezpečí, které se skrývá za náchylností amerického právního řádu ke zpolitizování. Představu, jaké katastrofální následky by takový jev mohl mít v době populismu, ale historik přenechává čtenářům.

autor: rer
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.