Z historie architektury - Solidarita
Jeden z prvních pražských poválečných obytných komplexů, sídliště Solidarita, byl vybudován v letech 1947–1951. Najdete ho v pražských Strašnicích. Plány na jeho vybudování vznikly krátce po II. sv. válce.
Projektanty sídliště byli František Jech, Karel Storch a Hanuš Majer, kteří pod taktovkou autora vítězného projektu Františka Jecha měli spolupracovat na sídlištním komplexu. Na poli architektury nebyli nováčky, všichni měli zkušenosti s předválečnými stavbami a navazovali na vize o jednoduchém úsporném bydlení. Oproti funkcionalistickým sídlištím ze třicátých let, kdy vzniklo například sídliště na Břevnově nebo v Brně, se Solidarita měla odlišovat vyšším standardem bydlení. Na jednu osobu zde připadlo 9 m². Tyto parametry stanovila bytová komise, která řešila nejen velikost vznikajících bytů, ale i jejich vybavenost v dokumentu Funkční a směrné plány bytů s podtitulem Základy pro stanovení bytového standardu, odpovídající sociální a kulturní úrovni obyvatel v Československu po druhé světové válce.
Projekt sídliště byl inspirován skandinávským modelem, ten je patrný při použití typických prvků jako sedlových střech s klasickou keramickou krytinou, panelů ze dřeva a především zasazením celku do nezbytné zeleně. Při stavbě byly využity velkoformátové stavební prvky z betonu, například sloupy a stropnice vyráběné většinou přímo na staveništi. Lokalita byla vytipovaná mezi dalšími místy a zvítězila před Kobylisy nebo Prosekem. Stejně jako další místa oplývala Solidarita vybudovanou infrastrukturou, která umožňovala rychlou výstavbu. Pozemek původně patřil rodině Bečvářových a byl jí vyvlastněn.
Komplex nechalo postavit Stavební družstvo Solidarita a sdružilo v něm své síly šest bytových družstev, šest průmyslových závodů a národních podniků. Projekt byl financován z půjčky a vkladů od družstevníků. Družstevníci mohli, pro snížení vloženého finančního vkladu, odpracovat tři sta hodin. Podle jména družstva vznikl i název sídliště.
Sídliště Solidarita tvoří obdélníkovou zástavbu ohraničenou ulicemi V Olšinách, Bečvářova, Černokostelecká, Úvalská a rozkládá se na ploše téměř čtyřiceti hektarů. Zhruba uprostřed obytného komplexu mezi ulicemi Solidarity a Turnovského se nachází pás zeleně. Jedná se o řádkovou výstavbu, typickou pro dvouletkovou zástavbu, se zhruba šesti sty rodinnými dvoupodlažními domky a šesti sty třípokojovými i dvoupokojovými byty v nájemních čtyřpodlažních domech.
Nepodsklepené řadové domy seřazené do bloků s různými délkami uspořádali autoři projektů podle písmen abecedy. Na dobu svého vzniku poskytovaly vysoký standard bydlení, i přesto je projektanti zamýšleli jako provizorní.
Řadové domky se lišily podle toho, kdo v nich měl bydlet, zájem o domy plynul z řad úředníků, ale i například dělníků. Z tohoto důvodu vznikly dva typy domů, které se navzájem lišily situováním koupelny a schodiště. Umístění koupelny uvnitř domu umožnilo její odvětrávání. K vybavení interiéru patřilo také na svou dobu neobvyklé centrální vytápění či vestavěné šatní skříně. V rámci funkčního uspořádání bytů se prosazovaly menší kuchyně oddělené od obývacích pokojů a koupelny oddělené od toalety. Družstevníci z jednoho bloku domů se měli kolektivně starat o společné předzahrádky. Domy se prioritně udělovaly rodinám s pěti a více dětmi.
Čtyřpatrové domy z pohledového neomítnutého betonu, byly na svou dobu ojedinělé. Pozorného návštěvníka sídliště zaujme také vlnitý strop. Uvnitř domů se nachází byty dispozic 3+1 nebo 2+1, větší mají kolem 100 m².
Asi deset let po dokončení sídliště začala jeho rozsáhlá socialistická výstavba. Oproti poválečným rokům šetřila daný prostor. Sídliště tehdy doplnil hotel Solidarita (dnes Fortuna City) od Ladislava Machoně a jeho manželky Augusty Machoňové-Müllerové.
Komplex vynikal také občanskou vybaveností, bylo zde dobře zásobené obchodní centrum, nakupovat sem jezdili i obyvatelé přilehlých sídlišť, dále zdravotnické zařízení, kulturní dům s restaurací, divadlo (nynější Strašnické divadlo), pošta, halové garáže a v severozápadním rohu komplexu se nacházelo tržiště. Byla zde také umístěna teplárna a centrální samoobslužná prádelna. Roku 1962 vznikla v sídlišti Solidarita tělovýchovná jednota TJ Solidarita Praha s fotbalovým, turistickým oddílem a moderní gymnastikou. Roku 1967 byl založen úspěšný nohejbalový oddíl, který se stal několikrát mistrem republiky. Postupně se v duchu nastupujícího kolektivismu služby rozšiřovaly. Pro rodiny s dětmi zde byla postavena mateřská a obecná škola J. Fučíka pavilónového typu, inspirovaná opět Skandinávií.
Myšlenka projektantů o osvobozené domácnosti, ve které měly ženy společně s muži vytvářet nové hodnoty a setřást okovy kuchyňské plotny, uhlí, popele, prádelny atd., avizovaná ve Zpravodaji dobrého bydlení, byla naplněna. Vytvoření obytného komplexu tak přispělo k šetření státních peněz tím, že umožnilo ženám nový odlišný způsob života.
O sídlišti Solidarita jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 19.10.2012 v 9:00.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
