Za morové rány středověku mohou pískomilové
Zdrojem epidemií moru, které od středověku decimovaly Evropu, nebyly krysy, ale hlodavci pískomilové ze středoasijských stepí.
V první polovině 14. století žilo v Evropě asi 450 milionů lidí. Epidemie moru, které kulminovaly mezi roky 1346 a 1353, připravily podle některých odhadů o život třetinu obyvatel kontinentu. Podle jiných odhadů padla této tzv. černé smrti za oběť více než polovina Evropanů.
Mor vyvolaný bakterií Yersinia pestis se začal šířit ze Střední Asie po Hedvábné stezce až na Krym. Odtud pronikl do Středomoří a následně i do dalších oblastí Evropy. Ušetřena nezůstala ostrovní Británie, Skandinávie ani Rus. Později se epidemie moru opakovaly. Za jejich zdroj byla vždy považována populace nakažených evropských krys, z kterých blechy přenesly bakterii na lidi. Mezinárodní tým pod vedením norského ekologa Nilse Christiana Stensetha z univerzity v Oslo nyní publikoval ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences studii, v které razí poněkud odlišný náhled na původ morových ran.
Vědci vypátrali v dobových pramenech celkem 4119 zpráv o propuknutí moru v období, jež následovalo po děsivé černé smrti. Zdrojem většiny nákaz byl mor, který v té době řádil někde poblíž. Z tohoto scénáře se vymyká 61 morových ran, které odstartovaly v sedmnácti různých přístavech bez toho, že by se mor vyskytoval v bližším okolí. Mezi takto postiženými přístavními městy nechyběl Londýn, Hamburk, Barcelona, Gdaňsk nebo Dubrovník. Alžír zažil takových epidemií nejméně deset, Cařihrad jen o jednu méně. Podle Stensetha a jeho spolupracovníků je nejpravděpodobnější příčinou těchto „přístavních“ morových ran import choroby z Asie. V období mezi rokem 1346 a 1837 vědci vytipovali celkem šestnáct roků, kdy došlo k zavlečení nových bakterií moru do Evropy.
Vytipované roky se vědci snažili dát do souvislosti s výkyvy počasí. Ty jsou nesmazatelně zapsané v letokruzích dřeva stromů. V chladných rocích se silnými srážkami stromy intenzivně rostly a letokruhy byly široké. V horkých, suchých rocích dorůstalo dřevo mnohem pomaleji a letokruhy se zúžily. Klima v Evropě však nemělo s propuknutím morových ran zjevnou souvislost. Ta se ukázala, až když se vědci zaměřili na výkyvy počasí ve střední Asii. Morová rána udeřila v Evropě zhruba patnáct let poté, co ve střední Asii zavládla horka vystřídaná výrazným ochlazením. Nové morové rány tedy neměly nic společného s populací evropských krys. Vztahovaly se k podmínkám, v jakých žily populace hlodavců ze střední Asie, především pak pískomilů, kteří ve svém těle hostí původce moru bez toho, že by sami onemocněli.
V teplých rocích zažívají populace pískomilů populační explozi. Aktivnější jsou i jejich blechy, které tak šíří bakterii Yersinia pestis mezi zvířaty. Při vzestupu průměrných teplot o pouhý 1°C se mezi středoasijskými hlodavci výskyt nákazy zdvojnásobí. S prudkým ochlazením populace pískomilů kolabují. Blechy, které na hlodavcích žily, jsou nucené hledat nové hostitele. V oblastech, kudy procházely karavany po Hevábné stezce, mohly blechy „přestoupit“ z pískomilů na velbloudy a z nich pak i na lidi. Patnáctiletá prodleva mezi kolapsem populací středoasijských pískomilů a novou morovou ránou v Evropě odpovídá času, který potřebovala bakterie Yersinia pestis na „přestup“ z hlodavců na obchodní karavany, na cestu do Evropy a na rozšíření z přístavních měst do okolí.
Řada odborníků považuje Stensethovo vysvětlení vzniku morových ran za vysoce pravděpodobné. Teorie, která viděla zdroj nákazy v populaci evropských krys, se potýkala s řadou problémů. Nedokázala například vysvětlit, jak mohly vznikat epidemie moru v Norsku, které v té době nebylo zabydlené krysami. Studie Stensetha a jeho kolegů má značný význam nejen pro historiky, ale i pro moderní epidemiologii. Dovoluje odhadnout efekt současných změn klimatu na riziko vzniku nových morových epidemií. Podle Stensetha záleží na lokalitě. Například ve střední Asii a v severní Číně s globálním oteplováním riziko šíření moru roste. V jižních oblastech Číny naopak klesá.
Zdroj: PNAS, ScienceDaily
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
