Záhada „netopýřího moru“

V roce 2006 zaznamenali američtí zoologové v jeskyních severně od New Yorku úhyn netopýrů, kteří se sem stáhli, aby přespali zimu. Nikdo netušil, že choroba netopýrů přeroste záhy v pohromu. Tak zvaný syndrom bílého nosu zahubil miliony netopýrů a některé druhy přivedl na pokraj vymření, když jejích místní populace vyhubil z 97%. Jméno dal chorobě bělavý nádech patrný kolem tlamy a čenichu. Záhy se ukázalo, že je to plíseň. Roste na kůži netopýrů a vyvolává silné svědění. Americké druhy netopýrů zimuji v ohromných koloniích. Pokud se v nich nachází větší počet nakažených zvířat, která se často budí, šíří se kolonií neklid. Netopýři se opakovaně probouzejí z hlubokého zimního spánku a metabolismus jejich organismu se dostává do plných obrátek. Netopýři tak spotřebují příliš mnoho energie a k jaru pak hynou vyčerpáním.

Původ choroboplodné plísně, jež dostala vědecké jméno Geomyces destructans, zůstává záhadou. Mezitím vědci odhalili plíseň vyvolávající syndrom bílého nosu i mezi evropskými netopýry. Ti ale zatím neumírají na chorobu tak často jako jejich američtí příbuzní. Jedna z teorií předpokládá, že plíseň je evropského původu. Evropští netopýři se jí už stačili přizpůsobit a dokážou s ní žít. Například i proto, že zimují v mnohem menších skupinkách, kde je riziko přenosu choroby i vzájemného vyrušování zimních spáčů, mnohem menší. Po zavlečení do nových podmínek Severní Ameriky ale plíseň přerostla v pohromu. Zdá se, že u některých druhů severoamerických netopýrů už je patrný odklon od masového zimování ve velkých jeskyních. To je pro americké netopýry určitý příslib naděje.

Logo|foto:Český rozhlas

Američtí biologové Andrew Minnis a Daniel Lindner z madisonské Northern Research Station při U.S. Forest Service se pokusili přijít na kloub původu plísně vyvolávající syndrom bílého nosu amerických netopýrů. Provedli zevrubné genetické analýzy plísní, které lze nalézt v zimovištích netopýrů anebo patří do příbuzenstva původce choroby. Studie publikovaná ve vědeckém časopise Fungal Biology odhalila, že netopýři žijí v prostředí bohatém na plísně. Mnohé byly v rámci tohoto výzkumu popsány vůbec poprvé a vědci je zatím nestačili obdařit vědeckým latinským jménem. Původce syndromu bílého nosu však mezi nimi nemá blízké příbuzné. Dědičnou informací se dokonce vymyká i z okruhu plísní rodu Geomyces, k nimž byl původně řazen.

Minnis a Lindner došli k závěru, že si původce syndromu bílého nosu zaslouží přeřazení do rodu Pseudogymnoascus a tedy i nové jméno Pseudogymnoascus destructans. Také tyto výsledky svědčí ve prospěch názoru, že se plíseň dostala do Ameriky odjinud. Je to mezi americkými netopýry zcela nový vetřelec. I proto jsou zřejmě následky onemocnění tak závažné. Původce choroby a jeho oběť si na sebe zatím ještě nezvykli a v jejich vztahu nebylo dosaženo rovnováhy – příměří, jako vládne mezi plísní Pseudogymnoascus destructans a evropskými druhy netopýrů.