Záhada putujících kamenů vyřešena
Led a vítr stojí v pozadí záhady „toulavých kamenů“, které se bez zjevné příčiny posouvají po pláni v Údolí smrti.
Kameny na dně vyschlého jezera označovaného jako Racetrack Playa v slavném národním parku Údolí smrti jako kdyby pohrdaly všemi fyzikálními zákony. Čas od času se posouvají bez zjevné příčiny a v jemných usazeninách zanechávají za sebou dlouhou klikatou stopu. Půl století si s toulavými kameny lámali hlavu geologové celého světa. Dno jezera je absolutně rovné a lze vyloučit, že by kameny klouzaly po svahu. Vítr tu většinou nedosahuje rychlostí, při kterých by se kameny pohnuly z místa.
Záhadu nyní rozřešil tým vedený bratranci Norrisovými. Richard Norris působí jako oceánograf na Scripps Institution v kalifornské La Jolla. James Noriss pracuje jako inženýr v Santa Barbaře. Kameny na Racetrack Playa začali Norrisové sledovat už v roce 2011. Na dně vyschlého jezera v nadmořské výšce 1130 metrů vybudovali meteorologickou stanici, aby měli dokonalý přehled o počasí v této lokalitě. Po planině rozmístili kamery automaticky fotografující v předem určených časových intervalech určitá místa. Na vybrané kameny připevnili zařízení, které umožňuje sledování jejich polohy pomocí GPS. Vše bylo připraveno k měření. Čekalo se jen na kameny, až se pohnou z místa.
Odborníci pozorovali snažení bratranců Norrisových s nedůvěrou. Byli přesvědčeni, že se Norrisové nedočkají okamžiku, kdy se kameny na Racetrack Playa „rozběhnou“.
„Byl jsem přesvědčený, že to bude ten nejnudnější pokus v dějinách vědy,“ přiznává Ralph Lorenz z Johns Hopkins University, který zkoumá Racetrack Playa od roku 2007.
Události a kameny se daly do pohybu na sklonku roku 2013. Oba bratranci se pár dní před Vánoci drkotali tři hodiny autem rozbitou cestou k vyschlému jezeru, aby zkontrolovali přístroje a vyměnili v nich baterie. Když dojeli k Racetrack Playa, čekalo je překvapení. Třetinu pláně kryla obří zamrzlá louže, která nebyla nikde hlubší než 10 centimetrů. Bratranci se rozhodli strávit na místě několik dní.
Dvacátého prosince 2013 se oba Norrisové probudili do slunečného dne. Led na obří louži začal tát. Přesně v 11 hodin 37 minut se stalo něco, co výzkumníci nečekali. Tající led se na celé ploše s hlasitým praskáním rozlámal na malé kusy, které hnal jižní vítr k severnímu břehu louže.
„To musí být ono!“ křikl Richard na Jamese.
Oba muži nevěřícně zírali na divadlo, které se před nimi odehrávalo. Tenký škraloup ledu hnaný větrem narážel do kamenů vyčnívajících z rozmrzající louže. Většinou kámen ledovou vrstvu „rozřízl“, takže se za kamenem odkryla volná vodní hladina. Někdy však byla síla ledu dost velká na to, aby se kámen pod jejím tlakem začal po kluzkém dnu louže pomalu posouvat. Kameny se pohybovaly skutečně hlemýždím tempem. Žádný neurazil za minutu víc než šest metrů. Ale „jely“ pod ně louže jako po velké klouzačce. Norrisové se onoho prosincového dne stali svědky posunu zhruba šedesáti kamenů, za kterými zůstala na dně louže jasně patrná stopa.
Jak zdůrazňují Norrisové a jejich spolupracovníci ve studii zveřejněné předním vědeckým časopisem PLoS ONE, podmínky příhodné pro cestování kamenů na Racetrack Playa nastávají jen vzácně. Pláň je po většinu roku vyprahlá. Větší množství srážek tu spadne obvykle jen v zimě, ale ani to pak nestačí na vytvoření velké louže, která by prosytila povrch pláně vodou a proměnila ji v obří klouzačku. Pokud už louže vznikne, nemusí se dostavit mrazy a louže pak vyschne dřív, než se pokryje ledem. A ani v případech, kdy část Racetrack Playa kryje zamrzlá louže, nemusí tání ledu provázet příhodný vítr o dostatečné síle. Bratranci Norrisovi měli 20. prosince 2013 zcela výjimečné štěstí. Ale to, jak známo, přeje připraveným.
Zdroj: PLoS ONE
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
