Zahrady a domky ostrova Reunion jsou velmi pestré a vesele barevné

8. prosinec 2016

Pro každého nadšeného zahradníka je přirozené, že při návštěvě cizích krajů nakukuje do zahrad a dvorků místního obyvatelstva. Nevyhnul se tomu tedy ani Pavel Chlouba na ostrově Reunion. Tam se vydal při svém Putování za vanilkou, které můžete sledovat s Českým rozhlasem České Budějovice.

Na Reunionu je nakukování do zahrad zvláště lákavé, protože druhová skladba rostlin je v mnoha případech zcela odlišná od naší. Samozřejmě je to dané klimatickými poměry, v tropech rostou úplně jiné rostliny než u nás v mírném pásmu. Ale abych byl objektivní, neplatí to absolutně.

Reunion je velmi hornatý. Jak stoupá nadmořská výška, nemění se jenom charakter krajiny, ale i ráz zahrádek kolem domů. Ve výšce kolem 1400 metrů nad mořem můžeme vidět některé podobné rostliny jako u nás, například břečťany, psí víno, hortenzie či růže. V těchto výškách se dokonce pěstuje i stejná zelenina - brambory, zelí, mrkev či jahody.

Pro každého zahradnického nadšence z mírného pásma je ale nejzajímavější sledovat rostliny, které s velkým úsilím pěstujeme v bytových podmínkách, a tady si na Reunionu rostou na každém rohu. Téměř na každé rodinné zahradě se dají vidět ovocné druhy dřevin, někde roste liči, jinde mango, papája, kokosová palma, nebo druhy, které pořádně ani neznáme.

Čtěte také

Rodinné zahrady bývají obvykle udržované dobře až výborně. Týká se to zejména francouzské a kreolské části obyvatelstva. Žije tu i početná komunita Indů a Arabů, ale jejich zahrady jsem nijak zvláště nezaregistroval. Zřejmě ne proto, že bych je neviděl, jenom mě ničím mimořádným nezaujaly.

Naopak kreolských zahrádek si nejde nevšimnout. Záměrně používám slovo zahrádka, protože většinou jsou tu domky malé, stejně jako zahrádky. Na zahradách se často projevuje vliv kontinentální Francie, alespoň v útulnosti a pořádku. Proto jsem povětšinou měl z nakukování do zahrádek více evropský než africký dojem (což rozhodně neplatí pro blízký Mauritius).

Vzhled zahrad je velmi pestrý, občas jsou vidět živé ploty. Pokud jsou vyšší, bývají vysazeny například z fikusů (Ficus benjamina) šefler, nebo krotonů. Nízké živé plůtky tvoří často pryšec zářivý (Euphorbia milii), u nás běžně pěstovaný za okny a známý spíše pod lidovým jménem Kristova koruna.

Některé zahrady jsou velmi půvabné

Barevný nádech soukromým zahradám dávají různé liány, které září pestrobarevnou krásou na velkou dálku. Časté jsou anturie, nechybí ani orchideje, které se pěstují v květináčích nebo pověšené v koruně stromu přesně tak, jak rostou v místním deštném lese. Objevují se i různé druhy sukulentů jako agáve či aloe. Součástí mnoha zahrad jsou palmy, velmi často plní užitkovou i okrasnou funkci zároveň. Důležitou domácí rostlinou je kalokvět (Agapanthus), mimořádně dobře se mu v místních podmínkách daří.

Za zmínku stojí i domky, zejména ty tradiční, kreolské. Bývají totiž na naše poměry netradičně barevné. Ale není to kýč, jejich pastelové odstíny působí něžně, někdy dokonce trochu vesele. V místní velmi bujné zeleni tak často vnášejí do městeček a vesnic i jiný než jenom zelený aspekt.

Moje putování po Reunionu se pomalinku blíží ke konci. Ještě jednou se vrátíme k vanilce a pak už budu spěchat domů. Klidné a pohodové dny a příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje Pavel Chlouba

Všechny díly adventního Putování za vanilkou najdete ZDE.

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio