Zákonná ochrana funguje — chráněným ptákům se daří lépe
Nová studie mezinárodního týmu pod vedením českých ornitologů prokázala, že zákonná ochrana ptáků nese plody. Ze 306 druhů podrobeným analýze v 10 zemích střední a východní Evropy se nejlépe daří těm nejpřísněji chráněným. Studie právě vychází v prestižním časopise Biological Conservation.
Hlavní autor studie, Jaroslav Koleček, říká: „Naše výsledky jasně potvrzují, že má smysl ptáky chránit. Nejúčinnější je všeobecná ochrana co největšího počtu druhů v kombinaci s přísnější ochranou těch nejvíce ohrožených.“
Vliv zákonné ochrany na ptáky je celkově pozitivní. Po zavedení moderní ochranářské legislativy ve střední a východní Evropě po roce 1990 došlo k pozitivnímu vývoji početnosti chráněných druhů ve srovnání s druhy nechráněnými. Tento vztah se ovšem značně lišil mezi jednotlivými zeměmi. Tam, kde se chrání pouze několik nejohroženějších druhů, jejich početnost výrazně vzrostla. Naopak v zemích chránících většinu druhů se početnost těch chráněných téměř nezměnila, ale došlo k výraznému úbytku nechráněných, většinou lovných nebo pronásledovaných druhů.
V tomto směru by měl v Česku panovat takřka ideální stav. Všechny ptačí druhy se u nás těší základní ochraně, asi třetina vybraných ještě přísněji v režimu tzv. zvláštní ochrany. Nová studie ovšem potvrdila dřívější zjištění, že zvýšená ochrana u nás příliš nefunguje – druhy, které ubývaly před vyhlášením ochrany, ubývají i nadále.
Petr Voříšek, koordinátor evropského monitoringu ptačích populací z České společnosti ornitologické, k tomu poznamenává: „Zákonná ochrana ptáků v České republice selhává především u běžných druhů polních ptáků a také se příliš nedaří zvrátit negativní trendy u druhů, které dlouhodobě ubývají.“
„Problémem je i to, že vyhláška určující zvláště chráněné druhy je zastaralá,“ dodává Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. „Vznikla před více než 20 lety a od té doby se prakticky nezměnila. Zákonná ochrana tak nereflektuje změny, ke kterým v přírodě došlo, například nechrání jednoho z našich nejvzácnějších dravců, celosvětově ohroženého orla královského. Ten u nás začal hnízdit v roce 1998, ochranu má ale stejnou jako vrabec nebo kos.“
Hodnocení efektivity ochranářské legislativy by nemohlo vniknout, pokud bychom neměli přesné údaje o vývoji populací ptačích druhů. Výsledky tak znovu potvrzují obrovský přínos práce stovek dobrovolných ornitologů, kteří počítají v terénu ptáky ve svém volném čase a zadarmo. Patří jim za to veliké poděkování.