Záludnosti nejen dětské řeči očima lingvistky Mirjam Friedové

2. září 2016

Jak to, že jsou děti schopné se naučit svůj mateřský jazyk, aniž by je to někdo učil? To je jen jedna otázka, kterou řeší kognitivní lingvistika. Nejen na ni odpovídala v Magazínu Leonardo lingvistka a děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mirjam Friedová.

„Celý proces vyjadřování se prostřednictvím řeči je mentálně velmi složitý. Přitom ho všichni bereme jako hotovou věc, všichni konverzujeme úplně normálně, aniž bychom se nějak zvlášť připravovali,“ uvádí jazykovědkyně.

Zvláště zajímavé je to, jak odlišně celý mechanismus funguje u dětí. „Rozdíl mezi dětskou řečí a řečí dospělého je veliký,“ upozorňuje Friedová. „To vám potvrdí každý, kdo s dvouletým, tříletým capartem tráví čas.“

Dětský jazyk je jiný. „Na první poslech nebo dojem se zdá, že jde o takové patlání, a že děti všechno roztomile dělají špatně.“

„Když se na to ale podíváte podrobněji, tak vidíte, že si systematicky vytvářejí gramatický systém, který je ale jiný než ten náš,“ vysvětluje lingvistka.


„Kdybychom třeba u toho piva v hospodě měli každý nejdřív sesumírovat souvětí na čtyři řádky, aby to znělo jako třeba od Karla Čapka, tak se nikdy na ničem nedomluvíme.“

Přesto děti do pěti nebo šesti let jazyk zvládnou a zvládnou ho samy. „Vše se děje po krůčcích. Například se ukázalo, že děti naprosto nepřijímají výjimky, protože očekávají, že jazykový kód je naprosto bezvýjimečný.“

„Dítě si tak velmi snadno vytvoří na základě všeho, co kolem sebe slyší, pravidla, ale ta pak aplikuje bez výjimky, čímž vznikají ty zvláštní tvary. A to je typické pro dětský jazyk, než přijdou na to, že i výjimky patří do jazyka a musí je nějak zpracovat,“ popisuje mechanismus tvorby řeči u dětí Mirjam Friedová.

Spustit audio