Zaseklá spojka, kontokorent, Despacito. Jaké komplikace vás můžou potkat na roadtripu

Jmenuju se Filip. Společně s Mírou a Karolínou jsme se rozhodli nastartovat auto velikosti nočního stolku. Když hovořím o tomto kusu nábytku, nemyslím tím jenom velikost a tvar, ale taky funkčnost, a to včetně rozsahu úložného prostoru a absenci klimatizace.

Sešli jsme se tedy navečer v malé obci v západních Čechách, kde jsme si od Mírova otce půjčili auto. Ještě před ranním výjezdem jsme se dozvěděli i o dalších specialitách, kterými červené vozidlo disponuje. Nešel mu totiž otevřít kufr. Jedinou možností, jak se do něj dostat, bylo sklopení zadních sedadel a pomocí různých pohybů v zámku dveře uvolnit zevnitř. O sekundu později přišlo další překvapení.

„Můj kufr je v kufru a nic jinýho už se tam nevejde,“ konstatuje suše Karolína. „Super, pro jednoho člověka jako dělaný,“ dodává ironicky. Počet věcí jsme museli zredukovat asi na třetinu.

Naším cílem je Itálie. Chceme dojet až k jižnímu cípu a navštívit pár měst, břehů a kopců. Počítáme s tím, že tankování na cestu tam a zpět nás vyjde asi na patnáct tisíc korun.

Ztraceni ve Františkových Lázních

Konečně jsme vyjeli a největší stres opadává. Výlet jsme si naplánovali na konec měsíce, což znamená, že už máme všichni zpomalená data ve svých telefonech. Jedeme přece po dálnicích a cedule nás do Itálie dovedou. Po pětadvaceti minutách přichází první komplikace a moje nálada už sklouzává do skepse a cynismu. Ztratili jsme se ve Františkových Lázních. Navigace zůstala doma.

Z roadtripu do Itálie|foto: Filip Titlbach

Po dalších třech hodinách jsme přes Alpy dorazili k největšímu italskému jezeru – Lago di Garda. Náš roadtrip měl být levný i v otázce ubytování. Pokud nemáte v zahraničí známého, spoléháte se většinou na služby sdíleného ubytování nebo kempy. Zásadní rada zní: zajistěte si střechu nad hlavou alespoň na první den. Unavení a zpocení jsme byli nuceni přespat v autě.

Italské právo naštěstí opomíná nocování v nočním stolku, a nejspíš proto nás nikdo se služebním odznakem z nekomfortního spaní nevyrušil. Další dny už se nám ubytování sehnat podařilo. Jedním z nich byl i rozlehlý dům s obrovskou farmou jižně od San Marina, kde nám majitelka Cinzia každé ráno připravila ke snídani šťavnatá rajčata. Ocitli jsme se mimo turistickou oblast v lokalitě starousedlíků. Každá druhá obec tam disponuje hradbami a má historické kouzlo. A toho se snaží využít i italská vláda. Domy, a dokonce i hrady v malých městech totiž nabízí k pronájmu za výhodných podmínek těm, kteří by do méně známých míst mohli přitáhnout turisty. Možná proto jsme na mnoha dveřích často potkávali nápisy typu „Na prodej“. Itálie se snaží přesunout turisty z frekventovaných míst, jako jsou Benátky nebo Řím, kde velká fluktuace turismu přináší místním problémy.

Mami? Pošli mi šestku…

Na roadtripu po Itálii|foto: Filip Titlbach

Po objevování neznámých míst jsme se i my vydali za klasickými radovánkami a strávili jsme několik hodin na pláži u moře. Na komplikace jsme ale nečekali dlouho. Než vyjedete na roadtrip, zkontrolujte si všechny dokumenty. Třeba, jestli jste podepsali všechny papíry při vyřizování kontokorentu v bance. Nikdy totiž nechcete využívat své rodiče jako poslední záchranu.„Tak jsem tě chtěl poprosit, jestli bys mi nemohla poslat peníze do zálohy,“ říká Míra do telefonu. „Jasně, já ti to vrátím,“ ujišťuje a konverzaci uzavírá: „Potřebuju aspoň tak šestku.“

Tenhle telefonát Míra směřoval své mámě. Bohužel, telefon zazvonil i jeho otci. Stáli jsme zrovna na mýtné bráně u dálnice směrem na Miláno. Dopravu jsme zastavili zhruba na dvacet minut. Auto totiž nešlo nastartovat. „Zkuste vytáhnout kobereček pod spojkou,“ zněla dobrá rada Mírova otce. Fungovala.

Kvůli penězům a mentálnímu vypětí jsme výlet ukončili o dva dny dřív. Tankování nás nakonec vyšlo na polovinu. Na druhou stranu nás víc peněz, než jsme počítali, stály mýtné brány v Itálii. Po hrubém propočtu tam cesta po vcelku kvalitní dálnici vychází asi na deset euro za sto kilometrů jízdy. Celkově nás roadtrip přišel asi na pětatřicet tisíc korun.