Zdá se drakům o princeznách?
Sny, které se během spánku honí hlavou savcům včetně člověka, mají hluboké evoluční kořeny sahající až k plazům.
Dlouho se vědci domnívali, že sny se zdají jen savcům a ptákům. Plazům a dalším nižším obratlovcům mělo být snění evolucí odepřeno. Nejnovější výzkumy ale prokázaly, že přinejmenším plazi procházejí podobnými fázemi spánku, jaké jsou patrné u člověka při střídání bezesného spánku se sny.
Ve spánku provázeného sny se lidský organismus dostává do velmi zvláštního stavu, kdy je tělo drženo v nehybném stavu, ale mozek pracuje na vysoký výkon. Znehybnění během této fáze spánku má zásadní význam pro náš klidný spánek i bezpečnost. Bez této „brzdy“ by naše spící tělo v odezvě na horečnou aktivitu mozku během snů doslova uteklo z postele.
Tým vědců pod vedením Gillese Laurenta z frankfurtského Ústavu Maxe Plancka pro výzkum mozku publikoval v prestižním vědeckém týdeníku Science studii, která poprvé prokázala střídání „snové“ a „nesnové“ fáze spánku u australské agamy vousaté (Pogona vitticeps).
K překvapivému objevu došlo víceméně náhodou. Vědci studovali, jak agamy zpracovávají informace získané zrakem a jak je využívají při pronásledování kořisti. Pomocí elektrod voperovaných do mozku zvířat zaznamenávali aktivitu nervových buněk agam po několik týdnů. Záznam aktivity mozku pořizovali i v noci, kdy agamy spaly.
Přitom si povšimli, že spící mozek ještěrů vykazuje dva velmi odlišné stavy. Při jednom generoval mozek elektrické vlny s nízkou frekvencí kolem 4 Hertz. Podobná fáze spánku je patrná i u člověka a odpovídá hlubokému spánku, kdy se nám nic nezdá. Mozek agam však ve spánku přecházel i do stavu, kdy generoval vlny o několikanásobně vyšší frekvenci – zhruba 20 Hertz. Střídání obou stavů spícího mozku Laurentovi a jeho spolupracovníkům připomnělo fáze spánku, během kterých člověk přechází od snění kdo spánku, kdy se mu sny nezdají.
Pro fázi spánku se sny je u savců typický rychlý pohyb očí pod zavřenými víčky. Proto se tato fáze označuje také zkratkou REM z anglického „rapid eye movement“ čili „rychlý pohyb očí“. Když vědci pozorovali zavřená víčka spící agamy infračervenou kamerou, zaznamenali u zvířat ve fázi spánku s vysokou frekvenci mozkových vliv i rychlý pohyb očí.
Podoba s lidským spánkem šla u agam ještě dál. Během fáze s pomalými vlnami mozkové aktivity byly kromě výrazných elektrických vln patrné i drobné výkyvy elektrického potenciálu mozku – cosi jako „čeření“. U člověka a dalších savců je podobné „čeření“ mozkové aktivity spojováno s ukládáním informací do paměti. Řadu informací získaných během dne lidský mozek ve spánku třídí a rozhoduje, zda je zapomeneme, nebo si je budeme pamatovat nadlouho.
Spící agamy zřejmě třídí informace podobně. Vědci předpokládají, že si tak zvířata zapamatovávají třeba to, kde našla během dne potravu a kam by se proto měla další den při hledání obživy vrátit.
Spánek se sny a zpracování informací v spánku pro trvalé uchování v paměti tak zřejmě nejsou výsadou vyšších teplokrevných obratlovců, ale mají své evoluční kořeny v dávnější minulosti u našich studenokrevných živočišných předků.
Draci žijí jen v pohádkách, ale pokud bychom uvěřili v jejich existenci, pak bychom je nejspíš zařadili mezi plazy a museli bychom jim přiznat i sny. Pohádkové příšery by si tak mohly užívat snů o krásných princeznách a budily by se hrůzou, když by se jim do snů vloudil odvážný rytíř máchající mečem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
