Ženich nebo Starý vdovec. Rybníky na Třeboňsku dostaly názvy podle života Viléma z Rožmberka

Ještě na začátku středověku bylo dnešní Třeboňsko na jihu Čech spíše bažinatou krajinou, porostlou zbytky jedlovo-bukových pralesů, s cestami vedoucími po vysypaných náspech. Od 12. století se ale v kraji začala budovat důmyslná síť stok, umělých kanálů a rybníků, která do jinak chudého a řídce osídleného kraje přinesla nebývalou prosperitu.

S budováním rybníků, které se nacházejí u samoty Vitmanov, mezi vesnicemi Stará Hlína a Stříbřec, začal ve velkém známý rybníkář Štěpánek Netolický. Na jeho práci navázal pak kutnohorský rodák Mikuláš Ruthard z Malešova a celou soustavu pak zásadně přeměnil v 19. století rodák z Benešovska Josef Šusta. V průběhu let se tak na březích Nové řeky zrodil malebný kout plný vody a zeleně, který byl na sklonku 20. století vyhlášen přírodní rezervací.

Násep s alejí odděluje rybníky Vyšehrad a Stolec|foto: Filip Černý

Názvy zdejších rybníků Vdovec a Ženich odkazují k Vilémovi z Rožmberka a jeho čtyřem manželským sňatkům, které všechny zůstaly bezdětné. Ženich sice pochází z mnohem mladší doby, ale i tak dobře zapadá do krajinného rázu. Zároveň jde o unikátní dílo. Jeho hráz, sypaná do obdélníkového půdorysu, je dlouhá bez dvou set metrů čtyři kilometry a je tak nejdelší na celém Třeboňsku.

Na rybníce také hnízdí početná kolonie kormoránů. Kormorány můžete spatřit i na rybníku jménem Nový Vdovec, který byl během 19. století zrušen a vzápětí obnoven. Mimo to na březích rybníka najdete i vzácné květiny, jako například masožravé rosnatky, bublinatky či ďáblík bahenní. Hráz rybníka Starého Vdovce je pro změnu porostlá několik set let starými duby.

Kolem třeboňských rybníků vede značená cyklostezka Okolo Třeboně, Lužnická stezka pro vozíčkáře i turistické značky. Navzdory odlehlosti krajiny je v turistické sezóně třeba počítat na všech trasách s poměrně čilým provozem, ať už pěších, cyklistů nebo aut.