Žirafí sociální sítě
Společenské vazby mezi žirafami v národním parku Etosha připomínají sociální sítě propojující lidská společenství.
Dva libovolné členy jedné lidské společnosti můžeme spojit řetězcem známých, ve kterém nefiguruje více než pět lidí. Tento fenomén známý jako „šest stupňů odloučení“ popsal jako první maďarský spisovatel Frigyés Karinthy a světovou proslulost mu přinesla divadelní hra Johna Guareho. V současnosti se zdá, že „stupňů odloučení“ ubývá a náš svět je propojenější, než býval. Například mezi uživateli Facebooku dosahuje průměrný „stupeň odloučení“ hodnoty 4,74. A jak dokázal výzkum australských vědců z University of Queensland, podobně „malý svět“ , kde se většina jedinců osobně zná, vytvářejí společenstva volně žijících žiraf. Tým vedený Kerryn Carterovou zkoumal po šest let společenské vztahy mezi více než šesti stovkami žiraf v africkém národním parku Etosha. Výsledky jejich výzkumu přinesl vědecký časopis Animal Behaviour.
Žirafí společenstva jsou organizována podobně jako společenstva lidí. Jednotlivé skupiny se neustále dělí a splývají. Jednotlivci se připojují k různým skupinám a zase z nich mizí. Žirafám to výrazně usnadňuje život. „Zjistili jsme, že žirafy tvoří velmi propojená společenstva, v kterých lze obvykle každá dvě zvířata propojit přes jednu nejvýše však tři jiné žirafy. V takto propojeném žirafím společenstvu snáze probíhá pasivní přenos informací o zdrojích potravy, např. o tom, které rostliny právě začaly kvést nebo na nich dozrávají plody. Takové sdílení informací přináší největší užitek jedincům, kteří jsou součástí důkladně propojeného systému,“ říká Kerryn Carterová.
I když se žirafí společenstva často mění, přeci jen jsou mezi jejími členy patrné i velmi pevné a trvalé vazby. Vědci pozorovali „přátelství“, která nic nepřerušilo ani za dobu šesti let. Je zajímavé, že tak pevné svazky pojí samice, ale nikoli samce. Je to dáno tím, že žirafí býci mají zcela jiné zájmy než samice a přizpůsobují jim nejen své společenské styky ale také třeba pohyb krajinou. Samci se kontaktům s jinými samci vyhýbají, protože jsou to pro ně soci a jejich případné střety hrozí přerůst v potyčky a zápolení, při nichž riskují zranění. Pro samice je potřeba „společenských kontaktů“ mnohem důležitější, protože informace o zdrojích potravy nebo o výskytu nebezpečných šelem využívají nejen k vlastnímu prospěchu, ale také ku prospěchu svých mláďat. Pro mladé žirafí samičky je v době dospívání typické rozšíření „okruhu známých“ – roste u nich počet vazeb s jinými žirafími samicemi, ale tyto vazby nejsou příliš pevné. Zřejmě to souvisí s tím, že se mladé samičky nejprve pohybují ve více skupinách, než se nakonec v jedné z nich „natrvalo zabydlí“. Starší samice mají poměrně stabilní „okruh kamarádek“, protože už zakotvily v jednom stádě a s ním se pak žirafa pohybuje krajinou uvnitř „rajónu“ patřícího stádu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
