Život kolem umírajících hvězd

Umírající hvězda o velikost Slunce odhazuje své vnější vrstvy a obnaží jádro, kterému se pak říká bílý trpaslík. Je neaktivní a postupně chladne, protože nemá žádný zdroj energie. I tak ale dokáže ohřívat tělesa ve své blízkosti celé miliardy let. Protože je bílý trpaslík menší – zhruba o velikosti Země – a chladnější než Slunce, mohly by planety s vodou v kapalném stavu obíhat v mnohem menší vzdálenosti. Má to ale háček: muselo by jít o druhou generaci planet.

Předtím, než se z hvězdy stane bílý trpaslík, totiž projde stádiem rudého obra, který pohltí a zničí všechny blízké planety. Pokud tedy má v obyvatelné zóně u bílého trpaslíka existovat planeta, musí se objevit až po jeho vzniku. To není vyloučené. Jedna možnost je, že se vytvoří z prachu a plynů, které zbyly po první planetární generaci. Alternativou je imigrace planety z větší vzdálenosti, v níž byla v bezpečí před působením rudého obra.

Dobrá zpráva také je, že pokud obyvatelné hvězdy u bílých trpaslíků existují, budeme je v příštích dekádách zřejmě schopni nalézt. Astronomové z Harvardova-Smithsonova centra pro astrofyziku (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics) a Telavivské univerzity dokonce spočítali, že průzkum planet u 500 nejbližších bílých trpaslíků by mohl odhalit jednu nebo dvě obyvatelné planety.

Zdroj: ScienceDaily, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society