Zkamenělá velryba odhalila tajemství Afriky
Fosilie zbloudilé velryby pomohla objasnit průběh horotvorných procesů, které v pravěku vyzvedly východ Afriky, proměnily tamější džungli v savanu a nastartovaly evoluci člověka.
Východ Afriky v pravěku vyzdvihly horotvorné procesy a změnily tak klima celé oblasti. Proměna vlhkého tropického ráje na suché stepi sehrála jednu z klíčových rolí v evoluci člověka. Začátek tohoto významného posunu v zemské kůře však halí tajemství. Vědci si s ním lámou hlavy dlouhá desetiletí a marně pátrají po „pevném bodu“ v geologické historii východní Afriky, o který by se mohli opřít. Ten jim nyní nabídla fosilie pravěké velryby.
Zkamenělé ostatky velryby náležející k předkům dnešních vorvaňovců z rodu Mesoplodon objevil už v roce 1964 v Keni v pouštích správní oblasti Turkana mladý student James Mead z Yaleovy univerzity. Fosilie byla uložena ve sbírkách Keňského národního muzea. Maed nastoupil po studiích do věhlasného Smithsonova institutu jako kurátor zoologických sbírek a o osudech keňské fosilie ztratil přehled. Když se počátkem 80. let začal o zkamenělinu vorvaňovce zajímat paleontolog Louis Jacobs, nedokázal mu ani Maed poradit. V Keňském národním muzeu fosilie části velrybí lebky o rozměrech 80 krát 60 centimetrů nebyla.
Tím odstartovala Jacobsova třicetiletá odysea, během které pátral po ztracené pravěké velrybě ve světových paleontologických sbírkách. Uspěl až v roce 2011, když na zkamenělinu narazil v USA na Harvardově univerzitě. Jacobs se přičinil o to, aby se fosilie vrátila zpět do Keni. Se svými spolupracovníky ji ale nejprve důkladně prozkoumal a závěry publikoval v předním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Místo nálezu se dnes nachází v nadmořské výšce 620 metrů a leží 740 kilometrů od mořského pobřeží. To je krajně neobvyklé. Většina pravěkých velryb bývá nalezena na dně moří. Vorvaňovci patří k obyvatelům širého oceánu a k milovníkům hlubin. Mezi savci drží rekordy v délce i v hloubce ponoru. Vorvaňovec zubatý vydrží pod hladinou přes dvě hodiny a potápí se do hloubky bezmála tří kilometrů. Pravěký vorvaňovec, jehož délku vědci odhadují na 7 metrů, zřejmě zabloudil z oceánu do řeky a omylem vplul hluboko do vnitrozemí. K podobným případům dochází i dnes. V roce 2006 vzbudil např. velkou pozornost vorvaňovec, který zabloudil do Temže a doplul až do Londýna. Jsou známy i případy, kdy zbloudilá velryba urazila proti proudu Amazonky plných tisíc kilometrů.
Vědci odhadují, že pravěká velryba urazila proti proudu východoafrické řeky odvádějící vodu z prolákliny Anza 600 až 900 kilometrů. Přitom nepřekonala větší převýšení než 50 metrů, protože nebyla s to zdolat silné proudy nebo dokonce peřeje. Z toho vyplývá, že celá oblast tehdy ještě ležela na úrovni mořské hladiny a kryla ji hustá džungle. Velrybí fosilie je stará asi 17 milionů let. K impozantnímu zdvihu východní Afriky muselo dojít později. Znovunalezená fosilie tak poskytla geologům dlouho hledaný „pevný bod“ pro studium změn, jež prodělala východní Afrika na sklonku třetihor a které postrčily vpřed evoluci našich dávných předků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
