Zlá sůl po Sandy

Díky zpravodajství jsme všichni viděli, co za sebou zanechal mimořádně silný hurikán Sandy, který řádil v oblasti Severní Ameriky a Karibiku. Mechanická síla bouře, vlny, zatopení půdy, to vše mělo devastující účinky na infrastrukturu i životy lidí na východním pobřeží USA, Kanady a v oblasti řady karibských ostrovů. Nicméně jeden problém zůstává i poté, co voda opadla: tím problémem je sůl obsažená v mořské vodě.

Tato sůl totiž jen tak nezmizí. Na povrchu vysrážená bílá substance obalí všechny komponenty zatopené technologické infrastruktury, ty z valné části přestanou fungovat. Mořská voda zaplavila část newyorského metra, metro ale utrpělo nejen akutní výpadek proudu. Rekonstrukce elektroinstalací zasažených slanou vodou si vyžádá rozsáhlé opravy, mluví se o pracech, které budou trvat měsíce.

Nánosy soli mohou vést ke změně vodivosti kovových součástek, k poruchám elektrické izolace a ke korozi. Sůl také rozkládá beton, na molekulární úrovni zkrátka chemicky reaguje téměř se vším a není snadné ji odevšud odstranit. Skryté vady se budou v řadě přístrojů a staveb náhodně projevovat možná ještě řadu let po katastrofě. To může negativně ovlivnit statickou kvalitu budov, silnic a chodníků.

Nánosy soli je možné likvidovat pouze prudkým ostřikováním neslanou vodou, a to samo o sobě může vést k dalším poškozením objektů vystavených účinkům další vody. Takové omývání navíc musí probíhat rychle, aby nemohla začít působit koroze. V případě newyorského metra hraje svou roli také jeho stáří, nejstarší části metra byly postaveny před 108 lety. Jedinou možnou ochranou metra proti budoucím katastrofám podobného typu by byla jeho vodotěsnost. Takové stavební úpravy by ale byly velmi drahé, newyorské metro zůstane zranitelné.

Zdroj: Popular Science