Znovuobjevení římského přístavu

Podle antických textů založil přístavní město Ostii čtvrtý římský král Ancus Marcius. Účelem přístavu bylo chránit Řím před vpádem po Tibeře a zásobovat jej obilím a solí. Archeologické vykopávky ukázaly, že centrum města Ostie pochází ze 3. a 4. století př. n. l., ale přesnou polohu samotného přístavu se až dosud nepodařilo přesně určit. Výzkumy italských archeologů naznačovaly, že ležel severozápadně od města Ostia. Francouzko-italský tým nyní tuto polohu potvrdil geologickým průzkumem, který také ukázal, že přístav ležel na levém břehu ústí Tibery.

Vrtná jádra sedimentů odhalila, že vývoj přístavu měl tři hlavní fáze: Nejhlubší vrstva naznačuje, že moře zde bylo přítomno na počátku prvního tisíciletí před naším letopočtem. Střední vrstva bohatá na jílovité naplaveniny je typická pro přístavy. Mezi 2. a 4. stoletím před naším letopočtem, kdy probíhala stavba přístavu, mělo povodí Tibery hloubku asi 6,5 metru. To znamená, že v Ostii zřejmě nekotvily jen malé čluny, jak se soudilo, ale i větší námořní lodě s hlubším ponorem. Nejsvrchnější vrstvy s mohutnými říčními nánosy ukazují, jak přístav ztratil svou funkci.

Podepsal se na tom sled záplav mezi 2. stoletím př. n. l. a první čtvrtinou 1. století n. l. V tomto období byla hloubka v přístavu méně než jeden metr, což znemožnilo jakoukoli navigaci. Tato zjištění odpovídá i textu, jehož autorem je antický filosof Strabón a který uvádí, že přístav byl uzavřen kvůli nánosům sedimentů. Funkci Ostie pak převzal nový přístav Portus, který vznikl asi 3 kilometry severně od ústí Tibery.

Zdroj: CNRS