Zominthos – palác pod horou Ida

15. říjen 2012

Pod svahy krétské hory Ida vybudovali lidé minojské kultury rozsáhlé správní centrum. Archeology přivedlo k jeho objevu klábosení věhlasného archeologa s místním ovčákem.

Jako už mnohokrát, dopomohla i k objevu mykénského sídliště Zominthos archeologům náhoda. V roce 1982 se věhlasný řecký archeolog Jannis Sakellarakis pustil do vykopávek v krétské jeskyni Ideon spojované s nejvyšším bohem Diem. Jeskyně sloužila jako svatyně a slibovala zajímavé nálezy. Během přestávky v práci se dal Sakellarakis do řeči s místním ovčákem, a ten ho srdečně zval k návštěvě místa, kde pásl svá stáda. Sakellarakise zaujalo starodávné, předhelénské označení lokality – Zominthos.

Ještě více zbystřil, když si uvědomil, že se tato náhorní planina rozkládá pod bájnou horou Ida – dnes označovanou Psiloritis – ve výšce kolem 1300 metrů nad hladinou Středozemního moře. Právě tato kombinace – starodávné jméno spolu se značnou nadmořskou výškou – profesora archeologie přesvědčila k prvnímu výletu na ovčí pastvinu. V této výšce v zimě sněží, a proto tu pak zjara nebývá nouze o vodu. Díky tomu tu už v dobách úsvitu mykénské civilizace panovaly příhodné podmínky pro zemědělství. Sakellarakis tušil, že by na náhorní plošině mohl narazit na zbytky osídlení. A tušení ho nezklamalo.

Archeologická lokalita Zominthos

Vykopávky na plošině Zominthos začaly v roce 1983 a pokračovaly až do roku 1990. Další etapa archeologického průzkumu odstartovala v roce 2004 a pokračuje dodnes. Nepřerušila ji ani Sakellarakisova smrt v roce 2010. K nejvýznamnějším nálezům posledních let patří rozhodně budova stará 3500 roků. Její stavitelé patřili k minojské kultuře a zbudovali ji zhruba ve stejnou dobu, v jaké byl postaven slavný palác v Knossu. ZDE můžete vidět video z vykopávek.

Palác z pastýřské „chatrče“

Vědci se zpočátku domnívali, že by mohlo jít o sezonní obydlí obyčejných pastevců. Nyní je ale jasné, jak zásadně se mýlili. Po okrytí ruin budovy se před archeology začaly rýsovat obrysy rozsáhlého reprezentativního paláce, jehož stěny zřejmě zdobily barevné fresky. Zabíral plochu 1360 m2 a zvedal se do výše dvou či tří podlaží. Jeho obyvatelům bylo k dispozici ne méně než 80 místností. Zdaleka nešlo jen o obytný komplex. Některé komnaty sloužily jako dílny, v jiných byly zřízeny sklady. Pracovali tu například hrnčíři, ale také řemeslníci, kteří zpracovávali krystaly minerálů nasbírané vysoko v horách. Palác v Zominthu je největší známou minojskou stavbu určenou k letním pobytům na horách. Archeologové jsou nadšení zachovalostí zdí paláce, jež se dosud v některých místech tyčí do výšky tří metrů.

Sídlo pojmenované po náhorní plošině Zominthos sloužilo v dobách své největší slávy jako velké správní a administrativní centrum. Bylo zbudováno někdy kolem roku 1900 př. n. l. a vrcholného rozkvětu dosáhlo o tři staletí později, pak ho srovnalo se zemí silné zemětřesení. Kolem roku 1400 př. n. l. vyrostla poblíž ruin paláce nová budova.

Ruiny paláce vydávají každým rokem nové a nové nálezy. K těm nejpozoruhodnějším patří pečeti se zobrazením štírů a ptáků nebo drobné ozdoby z mědi či slonoviny. Velice cenné jsou dvě měděné sochy, jež jejich objevitelé označili za „jedny z nejnádhernějších nálezů svého druhu z vrcholného období minojské civilizace“. Mnohé nasvědčuje tomu, že Zominthos nesloužil zdaleka jen jako správní a hospodářské centrum, ale patřil i k významným střediskům náboženského života. Svědčí o tom nedávný nález kovového válce s ornamenty v podobě hadů. Vědci se domnívají, že by to mohl být pozůstatek žezla významného kněze.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 12. října 2012 v 9:00.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.