Zumwalt - třída válečných lodí nové generace

Z hlediska tradiční námořní terminologie jde o raketové torpédoborce, anglicky destroyery. Nicméně tento druh lodí už dávno neničí torpédové čluny, jak tomu bylo v 19. nebo začátkem 20. století. V zásadě dnes jde o víceúčelové válečné lodě střední velikosti, menší a obratnější než křižník. Lodě třídy Zumwalt pak budou sloužit zejména k provádění protizemních úderů a budou se účastnit pobřežních či příbřežních válečných operací (tzv. littorial warfare). Jejich délka činí přes 180 metrů, maximální šířka na úrovni linie ponoru (beam) 25 metrů a hloubka ponoru 8 metrů.

Původně chtělo americké námořnictvo získat celkem 32 lodí třídy Zumwalt, avšak kvůli finančním důvodům nakonec vzniknou jen 3. První z nich, jejíž jméno je stejné jako jméno celé třídy, byla na vodu spuštěna už koncem října minulého roku, avšak dále na ní probíhají dokončovací práce a provozní zkoušky. Její vstup do řádné služby je očekáván až v průběhu let 2015 nebo 2016. Další dvě jsou ve stavbě. Mezi hlavní v tomto projektu zúčastněné firmy patří např. General Dynamics, Raytheon, BAE, Boeing a Lockheed Martin.

Trup Zumwaltu byl projektován tak, aby měla loď co nejmenší radarový odraz. Je proto velmi štíhlá a svým atypickým tvarem připomíná ponorku. Velká část objemu lodi se rozkládá pod čarou ponoru. Tím se liší například od předchozí experimentální neviditelné lodi Sea Shadow, jejíž “želví” tvar posloužil za vzor futuristické lodi z filmové “bondovky” Tomorrow never dies. Povrch lodi Zumwalt navíc obsahuje řadu materiálů a prvků tzv. technologie stealth, například panely z lehkých uhlíkových kompozitů. Na radaru bude proto připomínat malou rybářskou loď. Kromě dvaceti raketových sil a řady kanónů, tedy zbraní u vojenského námořnictva obvyklých, zde konstruktéři uvažují i o budoucím využití elektromagnetických děl a laserů.

Loď třídy Zumwalt ve výstavbě|foto: Bath Iron Works

Zajímavá je ovšem i vnitřní technologická infrastruktura lodi. Zdrojem energie jsou 2 plynové turbíny s připojenými elektrickými generátory, které dávají maximální elektrický výkon 78 megawattů. Tento fakt dělá z lodi jakousi malou plovoucí elektrárnu. Vše na lodi je také poháněno elektrickým proudem, od osobních a servisních přístrojů přes zbraňové systémy až po vlastní pohon lodi (její maximální rychlost dosáhne kolem 55 kilometrů za hodinu). Loď je proto i velmi tichá.

Zumwalt si vysloužil označení “první vojenská stoprocentně elektrická loď”. Co bylo doposud běžné u velkých civilních a dopravních lodí, u lodí vojenských je zatím výjimkou. Zde minimálně pohon většinou obstarávaly přímo spalovací motorové jednotky. Loď má v sobě také zabudovánu pokročilou a hustou počítačovou síť, což spolu s vysokou automatizací všech řídících a obslužných procedur povede k citelnému snížení počtu členů posádky a k levnějšímu provozu lodi, než je u tohoto typu lodí obvyklé. Členové posádky budou také mít větší osobní komfort.

Zdroje: Popular Science, International Science Times, CleanTechnica, IEEE Spectrum