Alena Scheinostová: Máma má mobil
Nemá mobil. Ta holka doopravdy nemá mobil! Je jí pětačtyřicet, do práce chodí, děti vychovala – a přesto je to tak. Až když po mně chtěl kdosi její číslo, došlo mi, jaká je anomálie. Nemít dnes mobil je stejně podezřelé jako dejme tomu nemít řidičák. A nejspíš ještě víc.
Když si přitom odmyslíme první přenosné krabice, ze kterých se dalo telefonovat, které stály několik tisíc dolarů a vážily několik tisíc gramů, mobily jsou tu s námi jen málo přes dvacet let.
Čtěte také
To bylo předtím panečku potíží. Třeba hned s randěním. Řekl, že zavolá, a tak jste celé odpoledne trčeli v obýváku a fixovali tu divnou věc se sluchátkem na spirálovém kabelu. Samozřejmě zavolal, až když už byli všichni doma.
Někdy jste ani nestihli přiběhnout ke sluchátku první, což potom znamenalo notnou dávku odvahy pro volajícího, zvláště pokud byl plachý a dosud nebyl představen, ale také trapné následné vysvětlování, kdože je ten Petr, odkud ho znáte a jestli je to pořád ten Horáček, co telefonoval už předminulý týden.
Když jste si s Horáčkem chtěli vyjasnit, jak posledně myslel tamto a jestli půjdete do kina, znamenalo to napnout spirálový kabel k prasknutí až za dveře, které se daly zavřít, aby rodina v obýváku neposlouchala a nemohla si myslet nic o tom, že on vám řekl to, o čem vy jste si řekli, že už by vám příště rozhodně říkat neměl, nebo mu taky něco řeknete. A aby nevěděli dřív než vy, že s tímhle Horáčkem to k ničemu kloudnému nepovede.
Čtěte také
Poslat někomu esemesku byl tehdy technologický sen srovnatelný s Verneovými fantaziemi a smartphone s obrazovkou, na které může být vidět, i jak Horáček právě vypadá a jak se na vás šklebí, byl za jakoukoli představivostí.
Telefon s vytáčecím ciferníkem je dnes těžké retro, a když na něj batole narazí na obrázku v knížce, netuší, co to je – a jak krásně to přitom drnčelo, když se kryt vracel po kružnici zpátky! Zato si s každým obdélníkem hrají na „haló haló“ a v knize se pokoušejí listovat šmidláním ruky po stránce. Neokusí už ty ubohé děti, jak napínavé bylo hrát na Nokii „třicetjednadesítce“ hada a jaká zábava to byla, když tomu vejtahovi, co už mobil měl, přenastavila parta v hospodě během jeho pauzy na toaletu displej do arabštiny. Tak hada se mu zachtělo!
Čtěte také
Zkusila jsem si tuhle vzpomenout, kolik starých telefonních čísel dám ještě z hlavy dohromady – z těch na mobily si pamatuju jediné, to svoje, a ano – před lety jsem ho měla na Nokii 3110. A vybavila jsem si jenom jedno. Číslo k rodičům, do starého bytu. Asi jsem ho tehdy diktovala kdekterému Horáčkovi, protože že bych tak často volala domů, že jsem tam a tam a přijdu později, to se mi doopravdy nezdá.
To přece děti povětšinou nedělají – ani když mají v kapse smartphone a číslo netřeba si pamatovat, stačí naťukat tam „máma“. Anebo třeba – pokud mají fantazii a cit pro indiánská jména – „Ta, která volávala z telefonu s ciferníkem“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
