Amerika před Kolumbem, metody jejího zkoumání a dlouhé hledání léku pro nemocné s Alzheimerem

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, jak dobře se daří mnoha ohroženým druhům rostlin i živočichů v lesích, kterými prošla kůrovcová kalamita, povíme si o zajímavých archeologických nálezech z malé římské osady v anglickém hrabství Kent, představíme vám umělecké dílo, které odvezl na Měsíc lunární modul Odysseus, stejně jako čtveřici indických kosmonautů, kteří by se možná už příští rok mohli podívat indickou raketou do vesmíru, a navštívíme také vzdáleného bílého trpaslíka, který požírá vlastní planetární systém.

Jak zkoumat Ameriku před Kolumbem?

Mayské hieroglyfy|foto:Pixabay, CC0 1.0, ©

V roce 1492 objevili Evropané Ameriku. Vezměme to jako fakt, přestože první výprava Kryštofa Kolumba se dotkla jen Bahamských ostrovů, Kuby a Hispanioly; samotný kontinent tehdy ještě slavný mořeplavec nespatřil. Stranou také nechme ojedinělou plavbu norského Vikinga Leifa Eiríkssona, který někdy kolem roku 1000 přezimoval v zemi, kterou nazval Vinland a kterou dnešní badatelé spojují nejčastěji s kanadským Newfoundlandem. V době prvních Kolumbových výprav měl už za sebou americký kontinent dlouhou a pohnutou historii, o které toho stále nevíme tolik, kolik bychom si možná přáli. Informací však přece jen stále přibývá a pestrá minulost obou Amerik se před námi postupně odkrývá jako velká barevná tapisérie. Dosti důkladně a často s důrazem na detail si ji budeme prohlížet v našem březnovém seriálu.

Indiánský náhrdelník|foto:Shutterstock

Z jakých zdrojů a pramenů čerpáme naše informace o historii Ameriky před příchodem Španělů a pak i dalších Evropanů? O tom hovoří iberoamerikanistka Monika Brenišínová ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze... Studium předkontaktní, tedy předkolumbovské historie amerického kontinentu není snadné a staví současným badatelům do cesty spoustu různorodých překážek. Co se zdá být jasné, je určení dvou hlavních kulturních oblastí Ameriky. Můžete se ale ptát, proč na řadě míst kontinentu přežívaly až do příchodu Evropanů lovecké a sběračské komunity, zatímco jinde vznikla velká kulturní centra. Ta se dokonce v některých obdobích transformovala až do podoby státních útvarů, které bychom bez ostychu mohli označit jako impéria nebo říše.

Nezapomínejme na Alzheimera, 2. část

Mozkové neurony|foto:Fotobanka Pixabay

V roce 1907 popsal německý psychiatr a neuropatolog Alois Alzheimer symptomy onemocnění, které později jeho slavný kolega psychiatr Emil Kraepelin nazval Alzheimerovou chorobou. Jedná se o neurodegenerativní onemocnění mozku, které se projevuje ubýváním nervových buněk a v souvislosti s tím postupnou ztrátou paměti a vzpomínek, dezorientací v čase i prostoru a v závěru naprostým rozpadem osobnosti. Nejběžnější je tzv. sporadická forma nemoci, která přichází často z čistého nebe a její příčiny jsou neznámé. Mnohem vzácnější je tzv. familiární Alzheimerova choroba, která je podmíněna geneticky; je tedy dědičná. Jak už jsme si říkali před týdnem, Alzheimerova choroba je velkým strašákem zejména pro osoby pokročilejšího věku. Přestože ji známe tak dlouho, nevíme přesně co ji způsobuje, a proto na ni nemáme žádný účinný lék.

Nemocný|foto:Shutterstock

Za hlavní podezřelé ve věci Alzheimerovy choroby jsou považovány dva proteiny, které se nemocným hromadí v mozku: amyloid beta a tau protein. O tau proteinu jsme se bavili před týdnem. Dozvěděli jsme se, že je součástí buněčné kostry, kde stabilizuje takzvané mikrotubuly, které buňku vyztužují a zároveň fungují jako jakési dopravní tepny. Pokud z nějakého důvodu přestane tau protein u nervové buňky plnit svou normální funkci, buňka přijde o kostru a tau protein se v mozku začne shlukovat. Dnes se budeme věnovat hromadění amyloidu beta, který se v mozku postiženém Alzheimerovou chorobou nachází vesměs v podobě typických plaků. K čemu nám vůbec za normálních okolností tenhle protein je; proč ho v sobě máme? Hovoří biolog a popularizátor vědy Tomáš Petrásek z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky a Národního ústavu duševního zdraví.

Jak je u nás Alzheimerova choroba rozšířená? Kolik lidí ji má – a přibývá jich? Jak to v současnosti vypadá s léky na Alzheimerovu chorobu? Už jsme si řekli, že nějaký opravdu účinný zatím bohužel není k mání. Pomáhají některé léky aspoň trochu? A co naše osobní prevence. Jak bychom měli žít a na co skutečně dbát?