Kuito Autor:  Petr Holeček

I letos jsou - podobně jako loni - v Angolské republice Češi, kteří pracují na projektu Zahraniční rozvojové spolupráce ČR, ilegálně. Z pohledu angolského imigračního úřadu jsou zařazeni do stejné kategorie jako přistěhovalci z Konga, kteří v Angole bez povolení státu, jen po dohodě s tradičními lokálními autoritami, provozují diamantové doly a vyvážejí drahé kameny, a jiní dobrodruzi.
Proces získání pracovního víza v Angole ne připomíná příběh o Alence v Říši divů, která se pořád, navzdory všem získaným zkušenostem, nestačí divit, jak že je ta králičí nora hluboká. Angolská realita je daleko dokonalejší než nejabsurdnější momenty Hellerovy Hlavy XX. Takové situace by člověk nikdy nevymyslel, ty se tu zkrátka stanou.

Pokusím se pokud možno zjednodušeně a srozumitelně popsat kroky vedoucí k získání pracovního víza v této zemi, kde je veliký nedostatek kvalifikované pracovní síly, ale zato dostatek prostředků k jejímu zaplacení. V některých místech se informace dvou zodpovědných institucí, angolské ambasády v Berlíně a imigračního úřadu v Luandě, rozcházejí. Ale nenechme se odradit.

Žadatel musí na příslušném zastupitelském úřadě Angoly předložit žádost o pracovní vízum, prohlášení o tom, že bude respektovat angolské zákony, vyplněný formulář s fotografií ve dvou vyhotoveních, dvě kompletní kopie pasu, lékařské potvrzení, doklad o dosaženém vzdělání, životopis a dopis od svého budoucího zaměstnavatele v Angoské republice. Dokumenty v jiném než portugalském jazyce musí být přeloženy oficiálním překladatelem a všechny notářsky ověřeny.

Do několika dnů či týdnů po odevzdání žadatel obdrží od ambasády nikoli pracovní, ale obyčejné třicetidenní vízum a je mu vrácena jeho složka obohacená o průvodní dopis angolské ambasády. Takto vybaven se vydá do Angoly, kde je povinnen se bezprostředně po příletu nahlásit na imigračním úřadě a odevzdat svoji žádost. Ta má být úřadem prostudována a zvážena a do dvou až tří měsíců má být dotyčnému sděleno, jestli je vhodným kandidátem a jestli proces udělení jeho pracovního víza začne. V případě, že ano, žadatel odevzdá svůj pas společně s dalším formulářem, zaplatí poplatek za pracovní vízum, a pohybuje se po Angole s dokladem o tom, že jeho žádost se zpracovává. Poté by mu mělo být přibližně do dvou měsíců vystaveno pracovní vízum na příslušném zastupitelském úřadě Angolské republiky, kam se zájemce musí osobně dostavit, aby si svoje vízum vyzvedl. Jak to má udělat, když jeho pas je právě na tomto úřadě a on v Angole, úřady nevysvětlují.

Toho se nicméně v letošním roce žadnému Čechovi nepodařilo dosáhnout. Od odevzdání dokladů v listopadu loňského roku dosud (polovina července 2007) čekáme na vyjádření, které nepřichází, s vysvětlením odpovědného úředníka, pana Barnabáše, že tyto žádosti zkrátka trvají dlouho. Od ledna tohoto roku se každý měsíc na imigrační úřad jezdím ptát, jak to s našimi žádostmi vypadá. Pokaždé je mi sděleno, že se ještě neví, zda nás posoudí jako vhodné kandidáty, a ať se přijdu zeptat za měsíc. Naposledy jsem s sebou měl i osobně podepsané dopisy od guvernéra Bié, ve kterých žádá ředitele imigračního úřadu o vyřešení situace. Na sekretariátu ředitele imigračního úřadu mi ale bylo sděleno, že tento dopis, který jsem osobně doručil, nemohou převzít, jelikož s pracovními vízy imigrační úřad nemá nic společného a vše řeší výhradně angolská ambasáda, pod kterou spadáme. A bludný kruh se uzavírá. Všichni vědí, že zaměstnanci ropných a diamantových společností operujících v Angole mají svá pracovní víza do týdne, aniž by podepsali jediný dokument nebo dokonce šli na angolskou ambasádu.
Druhou komplikací, jež se stejně jako pracovní víza netýká jen projektu CZVB, je ne příliš včasné převedení dotace. To loni i letos proběhlo až na konci června, do té doby musely projekty spoléhat na finanční zajištění chodu svými mateřskými institucemi.