Angola je z hlediska ekonomických příležitostí v současné době bez jakýchkoliv pochybností jednou z nejperspektivnějších zemí afrického kontinentu. Více než čtyřicet let trvající ozbrojený konflikt, který měl v letech 1961 až 1975 podobu národněosvobozeneckého boje proti portugalské nadvládě, a poté, až do počátku roku 2002, podobu občanské války, tuto zemi z hlediska infrastruktury a výrobních kapacit prakticky zničil. Tradice zemědělské i průmyslové výroby je přitom v zemi silná, a proto lze očekávat eminentní zájem zahraničních investorů o účast na poválečné obnově země, která je 17krát větší než Česká republika a podle posledních odhadů má k 15 mil. obyvatel. Přes veškerou chudobu má Angola významné zásoby ropy a diamantů, které v současné době představují rozhodující příjmy státního rozpočtu a potažmo zdroje financování investičních projektů poválečné éry, která v mnohém připomíná ekonomickou obnovu Evropy po skončení II. světové války. Současný stav, tedy faktická neexistence domácího průmyslu, v jistém slova smyslu atraktivitu angolského národního trhu paradoxně ještě zvyšuje, neboť země dováží prakticky všechno.

Angola by tak ve světle výše uvedeného a za předpokladu kompaktní politiky ČR vůči této africké zemi mohla být velmi atraktivním, a možná dokonce i největším odbytištěm českého zboží, služeb, investic i lidského kapitálu v subsaharské části černého kontinentu. A to jak v krátkodobém horizontu čistých dovozů, tak ve středně a dlouhodobé perspektivě realizace přímých výrobních investic. Prioritními přitom budou investice do zemědělského strojírenství, potravinářského a zpracovatelského průmyslu, stavebnictví a obnovy infrastruktury, především silnic, železnic a letišť a vybudování informatiky.

Přes veškeré obchodní a investiční možnosti jsou však zvyklosti a zákonitosti obchodních jednání v Angole od českých poměrů dramaticky odlišné a pouze jejich alespoň částečné zvládnutí či tolerování může vést k prosazení na místním trhu.

Angola prošla ve své historii velmi složitým vývojem. Po celá staletí trvající koloniální nadvládu vystřídala prakticky bezprostředně bratrovražedná občanská válka. Její důsledky se promítají, a ještě dlouho promítat budou, do všech oblastí života a způsobují mnohé problémy včetně níže uvedených. Realistický popis aktuální situace nemá za cíl české obchodníky od spolupráce s touto perspektivní zemí odradit, ba naopak. Při realizaci kontaktů s Angolou je však dobré být si v textu popisovaných rizik a odlišností vědom (vědoma), neboť toto povědomí je jedním z hlavních předpokladů úspěšného prosazování obchodních zájmů v teritoriu. Je dobré mít vždy na mysli, že Angolané drtivou většinu skutků, které se Evropanovi jeví jako neserióznost, nedochvilnost atd., nekonají úmyslně. Jedná se o kombinaci nedostatečného vzdělání, zkušeností a válečného dědictví.

OBCHODNÍ JEDNÁNÍ
Nutno konstatovat, že obchodní etika v zemi není souměřitelná s evropskými standardy. Výjimky v podobě některých vzdělaných vysokých státních úředníků či podnikatelů toto pravidlo pouze potvrzují. Na vině bude jistě desítky let trvající válka, během které nepředstavitelně složité životní podmínky, zúžené často na holý boj o přežití, způsobily rozvoj návyku využít v maximální možné míře momentální situace bez ohledu na budoucí vývoj či partnery, natož tak etiku. Přístup k obchodním závazkům by se měl v budoucnu lepšit v návaznosti na to, jak by mělo postupně začít fungovat soudnictví včetně obchodního. Hrozba tohoto biče v podobě bránění se poškozeného podáním žaloby bude však ještě dlouhou dobu nezbytná a již dopředu je třeba se v některých případech připravit na zdlouhavý průběh jednání a někdy i na otevřené preferování národního účastníka soudního sporu. Při snaze dosáhnout dohody ohledně uzavření obchodu je třeba se připravit na to, že angolský subjekt v podstatě nezná kompromisní řešení. Asertivně se snaží prosadit svoji variantu a pokud se mu to nepodaří, poohlédne se po jiném partnerovi. Uvažuje přitom intuitivně. Na etiketu, která však s kvalitou a etikou jednání kolikrát vůbec nekoresponduje, je však, poměrně překvapivě, kladen velký důraz. Jediným univerzálním jednacím jazykem, samozřejmě tehdy pokud partner nehovoří česky, je portugalština. Dalšími "trpěnými" řečmi jsou francouzština a angličtina, díky své podobnosti s portugalštinou lze využít španělštiny a snad i italštiny. Většina jednání je vedena od 9 do 12 nebo od 15 do 18 hodin. Vzhledem k vysokým teplotám, vánočnímu období a hlavním prázdninám nejsou vhodnými jednacími měsíci prosinec a leden. Vizitky, pokud je má nositel k dispozici, mají standardní úpravu. Dary se předávají pouze výjimečně na nejvyšších úrovních, daleko běžnější je pozvání na oběd či večeři do restaurace, která je na české poměry vždy drahá.

PRACOVNÍ NÁVYKY
Postoj k práci, motivace i loajalita k podniku jsou přímo úměrné odměňování. Další stimuly, jako možnost seberealizace, možnost zdokonalování se ve vzdělávání, společenská prestiž apod., jsou až na druhém místě. Alespoň částečně je to dáno tím, že Angola je země s velmi vysokými životními náklady a v podstatě bez sociálního záchytného systému. Za peníze lze v zemi pořídit téměř všechno, bez nich téměř nic. Podniková kultura je významně vyšší v zahraničních firmách zaměstnávajících místní pracovníky či v joint ventures, kde je alespoň zahraniční vliv, než v angolských podnicích. I v nich má však jistou noblesu alespoň ředitel, v některých případech i širší vedení. Úroveň středních a nižších kádrů je mnohdy špatná. Pracovní doba ve státních institucích je nepřetržitá od 8 do 15 hodin, v soukromém sektoru od 8 do 12 hodin a po polední přestávce na oběd od 14 do 18 hodin.

VZTAHY MEZI LIDMI
Největší význam má ve vztazích mezi lidmi rodina. V jistých kruzích je neméně důležité bohatství, které jde ruku v ruce se společenských postavením. Až na malé výjimky neexistují společensky významní lidé, kteří by byli chudí, a naopak. Příbuzenské vztahy mají velký vliv při rozdělování zakázek apod., naproti tomu pohlaví vliv na obchod nemá. Vztahy podřízeného a nadřízeného jsou velmi respektovány. Význam osobních syků je v zemi důležitý zcela jedinečným způsobem.

HODNOTY A NORMY
V žebříčku hodnot je na prvním místě rodina a zdraví, poté finanční záležitosti a až na dalších místech zaměstnání, volný čas a kvalita života. Chápání pojmů čestnost, morálka, dobré mravy apod. je v zemi s rozbujelou korupcí na všech úrovních bohužel problémem.

VÝZNAM ČASU
Dochvilnost je v Angole spíše výjimkou, velké zpoždění, ale i dostavení se o hodinu předem, není ničím výjimečným, stejně jako nedostavení se bez udání důvodu na smluvenou schůzku vůbec. Angolští aktéři se při obchodních jednáních zaměřují jednoznačně na přítomnost. Tradice byly v zemi zpřetrhány a budoucnost je pojem často velmi abstraktní. Žije se ze dne na den. Úvod jednání bývá neformální, často bez představení ostatních nevedoucích členů delegací. Vlastní jednání bývají stručná a věcná, což je pozitivní, následná realizace uzavřených dohod však bývá složitá. Český partner působí pro Angolana od začátku důvěryhodně, angolský partner pro českého na základě nabývaných zkušeností důvěryhodnost postupem času ztrácí a musí ji pracně obnovovat.

VERBÁLNÍ A NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Angolané se při jednáních vyjadřují stručně, jasně a věcně, což nekoresponduje s budoucí realizací. Mimika, gestikulace, způsob vyjádření emocí či projevy souhlasu a nesouhlasu jsou po 400 letech portugalské nadvlády podobné evropským. Společenská konverzace bývá omezena na několik úvodních seznamovacích vět. První jednání probíhají ve formální atmosféře, až postupem času a pouze někdy dochází k používání křestních jmen. Vykání a tykání portugalština téměř nerozlišuje. Smysl pro humor spíše ne než ano.

INTERPERSONÁLNÍ VZDÁLENOST
Účastníci jednání se v jeho průběhu zpravidla familiárně nedotýkají. Nejčastěji sedí na opačné straně velkého stolu, osobní zóna partnera je tedy výsostně respektována. Výjimkou je samozřejmě podání ruky při pozdravu a loučení a také africký zvyk vyjádření velké důvěry vedením se za ruce, byť se jedná o osoby stejného pohlaví. OBLÉKÁNÍ A VZHLED Angolané přijali evropský formální oděv. Vzhledem k vysokým teplotám je možno však hlavně ve vnitrozemí narazit i na odlehčené tzv. safari obleky či vzdušné zdobené rozhalené košile. I tyto formy jsou však považovány za formální oděv. V zemi jsou používány výhradně drahé kvalitní značkové oděvy a doplňky včetně množství zlata. Na zevnějšek se obecně velmi dbá.

JÍDLO A STOLOVÁNÍ
Obchodní stolování se odehrává výhradně v restauracích, pozvání na jídlo připravené v podniku či doma je velkou výjimkou a znamená zvýšení důvěry pořádajícího vůči hostovi. Pozvání do rodiny však bývá vystavováno při organizaci velkých oslav a událostí jako svatba, narozeniny či trachtace. V takové situaci se sluší přinést dar (na svatbu rozhodně věcný dar, na narozeniny věcný dar nebo květiny, sladkosti, láhev vína, likéru apod.). I když se situace v oblasti gastronomie po skončení občanské války lepší, počet restaurací v zemi je dosud omezený, variace jídel rovněž a ceny jsou neúměrně vysoké. Jídlo bývá doprovázeno kvalitními dovozovými víny a likéry, na závěr kávou. Kuřáků je v Angole méně než v ČR. Hostitel se kromě placení do žádné zvláštní role nestylizuje. Nepříliš obvyklé jsou přípitky s proslovy. Vstřícnost hosta ke gastronomickým nezvyklostem a místním specialitám není nutná, ale je vítaná. Kuchyně je však spíše mezinárodní než místní, takže nebezpečí vzniku třecích ploch není veliké. Nábožensky podložené kulinářské zákazy neexistují, na osobní preference je v omezené nabídce malý prostor.

VÍRA
V zemi je zdaleka nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství (90 % všech věřících, z toho 80 % katolíků, 20 % protestantů). Význam má z dob socialistického experimentu v letech 1975-1994 rovněž ateismus. Vliv víry na postoje a vztahy lidí je tedy souměřitelný s poměry v ČR, samozřejmě s výjimkou praktikování devótních afrických náboženských kultů (10 % všech věřících).

VOLNÉ DNY
Volné dny jsou neděle, státní svátky 1. ledna, 4. ledna, 4. února, 1. května, 25. května, 17. září, 11. listopadu a 25. prosince. Ve stále větším rozsahu je volno i v sobotu, samozřejmě kromě sektoru služeb. Hlavní křesťanské svátky se světí, s výjimkou 25. prosince a Velkého pátku však bez nároku na pracovní volno. Dny pracovního klidu jsou i 8. březen a 1. červen.

Státní svátky a dny pracovního klidu:
1. leden - Nový rok
4. leden - Den vzpomínky na koloniální útlak (masakr zemědělců v lokalitě Baixa do Cassanje v roce 1961)
4. únor - Den zahájení národně osvobozeneckého boje v roce 1961
8. březen - Mezinárodní den žen
1. květen - Svátek práce
25. květen - Den Afriky
1. červen - Mezinárodní den dětí
17. září - Výročí narození zakladatele státu, národního hrdiny, prvního prezidenta Agustinha Neta
2. listopad - Památka zesnulých
11. listopad - Vyhlášení nezávislosti (hlavní státní svátek)
25. prosinec - Vánoce
Pohyblivé datum - Karneval
Pohyblivé datum - Velký pátek velikonoční

Připadá-li v Angole státní svátek na den pracovního volna či pracovního klidu, překládá se jeho čerpání na nejbližší pracovní den.

SLOVO ZÁVĚREM
Angola je zemí kontrastů. Je to země pohádkově bohatých, ale i nepředstavitelně chudých lidí. Země úspěšných a dobře postavených, ale i země sirotků, válečných mrzáků, hladomoru a nevyléčitelně nemocných. Její potenciál je však v nejširším slova smyslu obrovský a skýtá mnoho příležitostí k ekonomickým aktivitám také pro české subjekty.